5. května, na výročí Pražského povstání, jsem se vydal do matičky Prahy z Podorlické pahorkatiny přímým vlakem Lichkov – Praha, honosně označeným LET 1290 Leo Express Orlice. Byl jsem zvědav na služby dopravce LEO Express Tenders s.r.o. a přímý spoj Podorlicka s Prahou, který dokonce i na území sousedního Středočeského kraje dotuje Pardubický kraj. Hejtman Netolický přitom v televizi nedávno říkal, že „jeho nemocnice“ nemají dostatek potřebných zdravotních pomůcek (roušky, respirátory, ochranné oděvy apod.), na které asi neměl kvůli „nezištnému sponzoringu Leoše“ dostatek prostředků.
Jednotka FLIRT od Stadlera je pěkně živá, i když trošku tvrdší, a krajina ubíhá. Prostor mezi sedačkami je ale na mě dost malý, takže si nedokážu představit, jak bych přežil, kdyby byla místa plně obsazená, ale to v současnosti díky řádění koronaviru nehrozí, takže mám přece jenom pohodlí. Zatímco čekám na vlakový doprovod, o kterém nevím, zda jde o průvodčího, stevarda nebo někoho jiného, bafne na mě na internetu úžasná nabídka, že LEO Express nabízí svezení na stanovišti strojvedoucího, když si do 7. května zakoupím nějaké leo kredity a nejméně za 5000 Kč.
Rád bych si koupil jízdenku do Prahy, ale 2 hodinky jsou pryč, nikoho z personálu jsem nezahlédl a již brzdíme na pražském hlavním nádraží. Nevycházím z údivu. Já se svezl skoro 170 km do Prahy zadarmo? Můj údiv nezůstal bez povšimnutí a byl jsem uklidněn, že na tomto spoji je nezájem o platbu cestujících častějším jevem. Zpočátku prý nebyl dostatek lidí, a tak strojvedoucí musel na dalekou pouť sám. Expresní spojení Podorlicka s Prahou podle všeho představuje kromě zajímavé cesty také příběh o tom, jak jsme se ze socialismu přes překotný kapitalismus dostali ke komunismu a každému podle jeho potřeb. Na závěr jsem ještě poučen „znalcem poměrů“ o tom, že i cestující zadarmo je pro soukromou firmu výhodný, když něco zaplatí bohatý Pardubický kraj a dopravci stačí jen vykázat určitý počet cestujících se státem kompenzovanými slevami, a tak spokojeni jsou všichni.
Udiveně děkuji za vysvětlení a zkoumám podmínky, za jakých bych si mohl splnit dříve nesplnitelný sen a 60 minut se projet na stanovišti strojvedoucího jednotkou, která si to sviští i 160 km/h. Za těch 5000 Kč a k tomu na dlouho předplaceného jízdného by to za to stálo. Z příslušných propozic dopravce se dozvídám, že minimální věk pro pobyt na stanovišti strojvedoucího je 5 let a děti do 12 let musí být doprovázeny dospělým, takže mému toužebnému zážitku asi nic nebrání. Přece jenom už jsem na železnici něco zažil a náhle si vybavím, co všechno dříve musel člověk absolvovat, aby mohl na stanoviště strojvedoucího byť jen na chvíli. Náhle mě napadlo, jak by asi skončili 5leté dítě i strojvedoucí, kdyby se opakovaly tragédie, které potkaly Studénku. Kdyby ve 160 km/h vlak potkal jakoukoliv překážku…Brr…Udělalo se mi špatně a říkám si, co na to třeba Drážní úřad a hlídá ještě někdo bezpečnost na kolejích?
Z médií se dozvídám, že dopravce se v rámci možnosti cestovat na stanovišti strojvedoucího musí řídit vlastním bezpečnostním opatřením, takže tady si podle mě někdo plete železnici, kde platily zákony psané krví, s dětským vláčkem. Ještě téhož dne si přečtu, že České dráhy LEO Express zkoumají a zvažují jeho koupi. Trochu se mi ulevilo a přeji si, aby to pro všechny dobře dopadlo.
Váš Jaromír Dušek
železničář, bývalý náměstek hejtmana Pardubického kraje,
čestný předseda SOSaD a předseda OSŽ v soudním sporu s OSŽ
