Není to tak dávno, co jsme se z medií dozvěděli, že státní tajemník ministra dopravy Tomáš Čoček rezignoval. V tištěných a elektronických médiích se opakoval podtitulek „Čoček už chce být jen náměstkem“. Mnozí z nás si v tu chvíli s úlevou pomysleli, že to konečně někomu došlo. Sedět na mnoha židlích najednou a ve funkcích s protichůdnými zájmy zastupovaných subjektů zkrátka nejde. Pokud však někdo očekával, že to byla první předzvěst zlepšení stavu na Ministerstvu dopravy a tím i české železnici, hluboce se zmýlil.
Opuštění postu státního tajemníka nebylo prozřením, ale malým divadélkem krátce předtím, než by nastaly problémy. Zvlášť úsměvné je, že na začátku listopadu 2016 vyšlo najevo, že si Tomáš Čoček přišel za necelý rok a půl ve funkci státního tajemníka na odměny převyšující částku 666 tis. Kč a na konci stejného měsíce na funkci rezignoval. Takovýto přivýdělek k platu musí závidět i vrcholoví manažeři ryze soukromých a českých výrobních podniků. Podívejme se však na to, pro koho a co všechno Tomáš Čoček dělal a dělá, abychom přišli na to, že si odměny za své super schopnosti zcela jistě zasloužil.
Tomáš Čoček je totiž multifunkční super manažer, kterému není rovno. Pokud by jím nebyl, tak si lze jen stěží představit to, že může plnohodnotně a zejména nezaujatě zastávat post 1. náměstka ministra dopravy a zároveň post předsedy řídícího výboru Českých drah, a.s., a ještě post člena správní rady Správy železniční dopravní cesty, s.o. Pro lepší představu je nezbytné uvést, že řídící výbor i správní rada jsou vrcholnými orgány obou výše uvedených organizací, které jsou 100 procentně vlastněny státem, a které z hlediska hierarchie řízení spadají pod přímé řízení Ministerstva dopravy ČR. Pro snazší pochopení si vše názorně uveďme na příkladu zajímavé transakce minulého roku, tzv. prodeje nádraží.
Nejprve vláda na žádost Ministerstva dopravy ČR (Tomáš Čoček v roli 1. náměstka ministra dopravy) schválila převod nádraží. Řídící výbor ČD (Tomáš Čoček v roli předsedy řídícího výboru) následně nařídil dozorčí radě ČD, a.s. a představenstvu ČD, a.s., aby převod zrealizovali. Následně musela správní rada SŽDC, s.o. (Tomáš Čoček v roli člena správní rady) odsouhlasit podmínky převodu resp. nákupu nádraží do svého vlastnictví. Je opravdu dech beroucí, jak se Tomáš Čoček v této trojroli dokáže pohybovat. Jednou jedná s péči řádného hospodáře za ČD, a.s., kdy s ohledem na péči řádného hospodáře muselo jít zejména o to, aby byl majetek prodán za co nejvyšší cenu, podruhé jedná za SŽDC, s.o., kdy s ohledem na péči řádného hospodáře muselo jít zejména o to, aby byl majetek nakoupen za co nejnižší cenu, aby do třetice jednal jménem státu, tedy Ministerstva dopravy ČR, které si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozovalo, neodůvodněně nesnižovalo jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Opravdu hodné super manažera. To by jinak nikdo nezvládl. Avšak ani tyto schopnosti nemohou popřít to, že se zcela evidentně jedná o střet zájmu a de facto i rozpor s evropskou legislativou.
Ale podívejme se ještě dále. Ministerstvo dopravy ČR, zmítané bezradností v případě řešení aktuálních otázek železniční dopravy, stále pokračuje v blamáži o tom, co po České republice chce Evropská unie (EU), potažmo Evropská komise (EK). Vytrvale se snaží obcházet již přijatá vládní usnesení a ohýbat dávno platné podmínky pro čerpání dotačních prostředků na kolejová vozidla, přestože jsou pro čerpání prostředků vytvořeny všechny předpoklady. Ministerstvo dopravy se stalo nepochopitelnou a zcela absurdní brzdou evropských investic do železničních vozidel a institucí, která pod stále větším vlivem soukromých dopravců „podkopává“ svého národního dopravce a státní akciovou společnost České dráhy (ČD). Jednou ze stěžejních postav ostudného procesu je opět Tomáš Čoček, který dostatečně nehájí zájmy ČR v souladu s přijatým vládním usnesením a schválenou dotační legislativou. Věcně nepříslušný útvar EK vydal s jeho podporou stanovisko, které diskriminuje ČR při čerpání evropských prostředků oproti srovnatelným zemím zejména Visegrádské čtyřky, po kterých EK podmínky uvedené ve stanovisku pro ČR nepožaduje. A jak k tomu došlo?
Již delší dobu lobbují soukromí dopravci v Bruselu a i na Ministerstvu dopravy za zlepšení podmínek pro svůj byznys. Jejich úsilí vyvrcholilo separátní schůzkou se zastoupením Evropské komise přímo na půdě Ministerstva dopravy v Praze 27. 6. 2016. Výstupem setkání byla dohoda, co by mělo obsahovat stanovisko Evropské komise tak, aby vyhovovalo soukromým dopravcům s tím, že investice EU se mají odehrávat formou centrálního nákupu přes půjčovnu vodidel a MD, a to jen na vysoutěžené výkony. To vše v rozporu s přijatými vládními usneseními a již schválenými podmínkami čerpání evropských prostředků. Ve stejnou dobu se právě konal řídící výbor ČD a po obou akcích proběhlo společné jednání se zástupci EK, rozšířené o zástupce ČD a předsedu řídícího výboru ČD Tomáše Čočka, tentokráte jako zástupce MD, který vystupoval spíše jako agent privátních dopravců a doporučil akceptovat jejich přání z předchozí schůzky. Kdyby zástupkyně EK tušila, že Tomáš Čoček je nejvyšší zástupce státu v ČD, asi by si pomyslela něco o střetu zájmů, ale ten má Tomáš Čoček vyřešený…
V listopadových Otázkách Václava Moravce – diskusním pořadu České televize v přímém přenosu Tomáš Čoček veřejně ukázal svoje chápání zastávaných pozic včetně toho, jak se dá jednoduše vybruslit z jakékoliv funkce, znamenající střet zájmů. V televizním pořadu až groteskně vysvětloval Václavu Moravcovi svoje role a funkce, ve kterých se evidentně ztrácel. Nevysvětlil. Nepochopil jej ani Václav Moravec, jinak bezesporu velmi bystrý člověk. Kromě toho, že Tomáš Čoček svým vystoupením pobavil, přinesl moudro, které osvětluje záhadu, jak jde kumulované funkce i střety zájmů zvládnout. Například k roli předsedy řídícího výboru ČD uvedl, že je jen zástupcem státu, přenášejícím jeho vůli, nikoliv Tomášem Čočkem ve střetu zájmů. Vyšlo také najevo, že má kdykoliv právo „přepnout“ se na soukromou osobu a lobbovat za kohokoliv, takže na střety zájmů zapomeňte.
Zajímavá je jiná forma střetu zájmů, které se Tomáš Čoček dopustil v předchozí funkci ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury a ze které je zřejmé, že u nás není nic nemožné. Málokdo ví, že Tomáš Čoček je synem Petra Čočka, akcionáře a předsedy Správní (dříve dozorčí) rady Jindřichohradeckých místních drah, a.s. Tomáš Čoček po absolvování Českého vysokého učení technického a působení na MD se od ledna 2009 stal náměstkem ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), od června 2011 byl pověřen řízením SFDI a od listopadu 2011 se stal ředitelem SFDI. Právě od doby jeho působení v čele SFDI se výrazně zlepšily podmínky a výše čerpání provozních dotací ze SFDI do infrastruktury Jindřichohradeckých místních drah, a.s. (JHMD). Paradoxem je, že s přibývající výší dotací viditelně klesá starost o drážní infrastrukturu JHMD, kde už 2 roky nebyla funkční ani strojní podbíječka, přestože podbíjení je vykazováno o sto šest.
Neméně zajímavý je příběh, jak se vlastně Tomáš Čoček stal státním tajemníkem. V únoru 2015 jen tak „náhodou“ přešel ze SFDI na Ministerstvo dopravy a byl jmenován náměstkem ministra dopravy, aby se mohl vůbec zúčastnit transparentního výběrového řízení na státního tajemníka. Podle služebního zákona byl totiž okruh možných uchazečů omezen v zásadě na ředitele odborů a náměstky ministra dopravy. Dnes je již veřejným tajemstvím, že Tomáš Čoček neměl být nikdy státním tajemníkem jmenován, protože nesplňoval podmínky služebního zákona. Na Ministerstvu dopravy si s tím ale hlavu nelámali a prostě to zařídili. Nic na tomto faktu nemění ani to, že nakonec Tomáš Čoček musel dobrovolně na funkci státního tajemníka rezignovat, byť oficiální důvod byl, jak už to tak u nás bývá, úplně jiný.
V souvislosti s nedávnou rolí Tomáše Čočka coby státního tajemníka se hodí poznamenat výši odměn na Ministerstvu dopravy a podřízených institucích, o které se státní tajemník stará. Podle služebního zákona mohou být maximální odměny 25 % z maximálního možného platu. V případě náměstků na MD to tedy je cca 390 tisíc Kč. Ve skutečnosti dle veřejně dostupných zdrojů byly odměny nepoměrně vyšší, protože Tomáše Čočka detaily služebního zákona nezajímají. Je dobrotivý a štědrý, sám ale také nepřišel zkrátka.
Velmi bizarní tečkou na závěr je, že nedávný státní tajemník Tomáš Čoček jako služební orgán stihl spolurozhodovat při výběrových řízeních o tom, kdo bude ředitelem Drážního úřadu a generálním inspektorem Drážní inspekce. Šéfům těchto „nezávislých“ institucí schvaloval výši platu, odměny, ale také služební cesty. A tady jsme se zase zamotali, když ředitel Drážního úřadu nebo generální inspektor Drážní inspekce byli závislí na přízni státního tajemníka, v jedné osobě 1. náměstka ministra dopravy, předsedy řídícího výboru ČD a člena správní rady SŽDC, tedy zástupce institucí, na kterých musí být Drážní úřad i Drážní inspekce nezávislé. Připadáte si jako v Kocourkově? Ano, správně. „Prostě to uděláme“ je zaklínadlo, které zase porazilo naši i evropskou legislativu.
Pokud by se někomu zdálo, že toho je na jednoho moc jenom v rámci železniční dopravy, velký omyl. Tomáš Čoček má obrovský záběr a vedle blaha a docházky šéfů podřízených institucí řešil vše s resortem dopravy spojené včetně investic. Jeho multifunkčnost a postupně stále větší důležitost mu přinesla čím dál větší okruh lidí, kteří také něco chtějí podepsat. A jak v tom množství před podpisem rozlišit, zda je to správné a přínosné. A tak se na ministerstvu objevily služební automobily, které neměly využití.
Drtivou většinu řidičů určitě nepotěšila nenadálá masivní obměna svodidel na českých dálnicích, protože se náhle a nečekaně přišlo na to, že starší svodidla nesplňují směrnici právě ministerstva dopravy, majícího multifunkčního super náměstka. Nová „super bezpečná“ svodidla přitom vyšla „jen“ v průměru na cca 4000 Kč na metr délky. Příběh překotné výměny svodidel na našich dálnicích je ale tak zajímavý, že si zaslouží větší pozornost někdy příště a ke strádající železnici vlastně vůbec nepatří.
Jindřich Berounský
Svaz odborářů služeb a dopravy
Odkazy na použité zdroje informací:
.