Stalo se 14. 2. 2025. Toho dne jeden řidič autobusu nastoupil do zaměstnání později než by obvykle měl dle původního rozpisu směn, protože mu toho dne a v danou hodinu končila „ošetřovačka“, kterou čerpal za účelem dlouhodobého ošetřování rodinného příslušníka, a měl tedy i toho dne upravenou pracovní dobu ve vztahu k jeho obvyklému rozpisu práce. Řídil se tudíž operativními pokyny dispečera (toho dne dispečerky). Obdržel pokyn, aby přistavil autobus na první spoj z obce Brdo v určený čas. Po odbavení tří zastávek ho dojel opožděný nový kolega, následně mu dispečerka změnila výkon na výjezd ze Staré Paky a tamodtud měl náš řidič jet jinou pravidelnou linku.
Přestože řidič na pokyn dispečerky reagoval okamžitě, dojel do Staré Paky o 14 minut opožděn, na což také reagoval úředník objednatele dopravy, kterým je Královéhradecký kraj, a za pozdní přistavení autobusu na plánovaný spoj poslal dopravci BusLine KHK, s.r.o. (tedy zaměstnavateli řidiče) dne 17. 2. 2025 výzvu k uhrazení pokuty v částce 1000,- Kč. Dopravní ředitel jménem firmy (zaměstnavatele) pokutu uznal a promptně zaplatil, přestože dispečerka i řidič vysvětlovali příslušným vedoucím zaměstnancům okolnosti této anomálie, tedy proč by pokutu firma platit neměla.
Od té doby zaměstnavatel nikdy nevyzval řidiče, aby se k věci vyjádřil, ani neučinil žádné kroky k vyšetření události a stanovení případné odpovědnosti zaměstnanců za takovou dobrovolně a možná i nad rámec sjednané přepravní smlouvy uhrazenou pokutu a také zaměstnavatel nepožadoval po svých zaměstnancích žádnou úhradu. Zdá se, že nebylo také za co.
Ovšem dne 23. 9. 2025 (tedy po více než 7 měsících od oné události) přišla řidiči výzva od advokáta zaměstnavatele, aby mu na přiložený účet uhradil částku 1000,- Kč s tím, že pokud ji neuhradí do sedmi dnů, bude ji advokát jménem zaměstnavatele vymáhat a řidiči v tom případě hrozí daleko vyšší náklady v důsledku takového vymáhání. Pro ilustraci advokát uvedl, že již nyní má zaměstnavatel advokátovi zaplatit (a zřejmě již zaplatil) za dva úkony dle advokátního tarifu 2299,- Kč vč. DPH, které rovněž (v případě nezaplacení výše uvedené částky do sedmi dnů od doručení výzvy) bude muset řidič uhradit a dále ho čeká úhrada nákladů spojené s případným vymáháním té tisícovky. Jen pro zajímavost uvádím, že tyto náklady lze odhadnout v případě neúspěchu řidiče v případně nastalém soudním sporu na dalších cca 50 000,- Kč. Pokud by řidič naopak u soudu uspěl, pak by musel takové náklady zaplatit zaměstnavatel.
Jaká velkorysost! Představte si, že Váš zaměstnavatel po více než 7 měsících na vás bez varování pošle advokáta, že máte zaměstnavateli zaplatit 1000,- Kč, aniž víte za co, a nezaplatíte-li, bude Vás to (na tutovku dle advokáta) stát mnohonásobně více. Ale když zaplatíte rychle, odpustí Vám zaměstnavatel oněch 2299,- Kč, které už advokátovi dost neprozřetelně zaplatil. Je od zaměstnavatele opravdu laskavé, pokud se ovšem nebere do úvahy, že ve prospěch řidiče hraje v tomto případě celá řada podstatných okolností, takže by s největší pravděpodobností v případě soudního sporu nezaplatil ani korunu nebo zaplatil podstatně méně. Ale podle upozornění pana advokáta je jeho vítězství ve sporu zaručené, takže řidiči koukej zaplatit. Advokáti takhle píší vždycky, ale proč by ne, vždyť i když zaměstnavatel spor prohraje, dostane jeho advokát od zaměstnavatele stejně zaplaceno.
Sám zaměstnavatel (jednající paní jednatelkou) se k celé záležitosti nejen předtím, ale dokonce doposud nijak nevyjádřil, natož aby řidičovi cokoliv vysvětloval. Jednoduše udělil advokátovi plnou moc, aby konal za něj a rovnou tuto částku vymáhal. Řidič mu nestál nejen za několik slov vysvětlení, ale dokonce v daném případě paní jednatelka úmyslně porušila zákon, který zaměstnavateli ukládá, aby celou věc řádně vyšetřil a zaměstnanci prokázal nejen výši škody, ale i jeho zavinění a příčinnou souvislost se škodou, pozval ho k seznámení s výsledkem vyšetřování a umožnit mu případně vznášet své námitky a připomínky, nehledě na to, že v tomto konkrétním případě má řidič datovou schránku a tam mu paní jednatelka firmy mohla celou záležitost docela běžným dopisem vysvětlit. Mohla si tak ušetřit 2299,- Kč za advokáta. Takže paní jednatelka už předem vysolila 2299,- Kč, aniž věděla, zda je pan řidič ochotný tisícovku zaplatit. Ale přeci se nebude ptát, že? Strašák advokátem za ty peníze stojí. Řidič si to určitě báječně užije.
Samozřejmě se paní jednatelka ani nezajímala, co že takovému případu říká zákoník práce. Podívejme se na to tedy spolu.
§ 250, odst.1: Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
§ 250, odst.2: Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance se poměrně omezí.
§ 250, odst. 3: Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 (to jsou dohody o hmotné odpovědnosti a o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí této věci se netýkající).
Pokud jde o porušení právních povinností zaměstnancem, není v daném případě jasné, jaké že to povinnosti řidič porušil. Přesně se řídil pokyny zaměstnavatele (dispečerky) a není jeho vinou, že vykonaný příkaz mohl splnit pouze tak, jak ho splnil. Létat vzduchem autobusem ho nikdo neučil.
Samostatnou složkou porušení pracovních povinností je zavinění, tedy vztah úmyslného nebo nedbalostního jednání řidiče ke způsobené škodě. Tyto jsou věci v literatuře obsáhle diskutované, ale pro naše účely stačí konstatovat, že úmysl nebo nedbalost bude podle mého názoru obtížné prokazovat, protože zde prostě nejsou dány. Ale zaměstnavatel určitě na něco přijde, neboť je tvořivý.
A potom je tady otázka samotné škody, resp. její velikosti způsobené zaměstnavateli. Jde tedy jednak o skutečnou škodu, o kterou se zmenšil stávající nebo očekávaný majetek zaměstnavatele v důsledku (škodlivého) postupu zaměstnance oproti řádnému výkonu práce. Takovou škodou může být poškození věcí v majetku zaměstnavatele nebo ušlý zisk (zmenšení zisku) v důsledku události, zaviněné zaměstnancem. Ovšem zaměstnavatel, přestože byl řidičem i dispečerkou upozorněn, aby do vysvětlení věci pokutu neplatil, uznal nárok objednatele dopravy na její zaplacení a navíc ve lhůtě, kdy ji ještě platit nemusel. Námitky a argumenty aktérů události, která pokutu zapříčinila, nevyslyšel, a ani ho to nezajímalo. Nikoho také už asi nebude zajímat pozdější sdělení úředníka Královéhradeckého kraje, že kdyby zaměstnavatel (Bus Line KHK, s.r.o.)požádal, že by pokutu 1000,- Kč určitě stornoval. No, možná, že by to zajímalo soud. Ale řeči se vedou a voda teče. A sliby jsou zadarmo, říká lidové přísloví.
Vůbec přitom také není jasné, zda velikost případně způsobené škody zaměstnancem (pokuta 1000,- Kč), má tuto skutečně takovou hodnotu ve vztahu k míře údajně škodlivého jednání pana řidiče. Zaměstnance totiž nemusí zajímat vztahy a ujednání mezi objednatelem dopravy a dopravcem. Není přitom možné ani zapomínat na to, že zaměstnavatel měl před touto událostí ve svých vnitřních předpisech zakotvené „právo přeúčtovat“ zaměstnancům v plné výši jakoukoliv pokutu, kterou z titulu jejich (protiprávního) jednání obdrží od objednavatele dopravy (např. za kouření řidiče ve vozidle).
Takový vnitřní předpis byl ovšem ze zákona a od počátku neplatný, minimálně z toho důvodu, že presumuje zavinění zaměstnance automaticky a bez řádného šetření – a hlavně dokazování. Možná právě proto byl vydán. Přeci zaměstnavatel nebude něco vyšetřovat a babrat se s otravnými zaměstnanci. Takže určitě několik lidí pokutu podle tohoto téměř až středověkého předpisu bez vyšetření skutečného stavu věcí zaplatilo.
V případě našeho pana řidiče (a dispečerky) měl ovšem zaměstnavatel využít všechny možnosti, jak se proti pokutě odvolat nebo jinak požádat o její moderaci nebo zrušení. On ji ale akceptoval, aniž se s celou situací seznámil, anebo mu muselo být jasné, že za ni odpovídá pouze sám v důsledku svých pokynů řidiči. Tím postupem rovněž znemožnil řidiči (případně i dispečerce), aby se proti pokutě mohli bránit u zaměstnavatele, a ten jeho argumenty mohl využít při vlastním řízení o zrušení pokuty udělené objednatelem dopravy. Tedy zaměstnavatel dobrovolným a předčasným plněním zmařil možnost se bránit proti zmenšení svého majetku a podle všeho si odpovídá za udělení pokuty sám a koneckonců také dlouho nikdo nic po řidiči nechtěl. Až teď.
Není také vůbec jasné, zda případné zavinění řidiče má hodnotu přesně 1000,- Kč. I kdyby řidič nakrásně zavinil, že autobus přijel do výchozí stanice začátku výkonu opožděn (např. z důvodu, že by šel nejdříve na oběd), není vůbec změřeno, vypočteno, ani jinak vyhodnoceno a prokázáno nad veškerou pochybnost, zda jeho případné porušení pracovních úkolů má hodnotu 1000,- Kč a přesně o tuto hodnotu se zmenšil majetek zaměstnavatele (nehledě na otázky nákladů a otázky daňové).
Pokud jde o otázku do kdy měl zaměstnavatel škodu se zaměstnancem projednat a oznámit mu, že škodu zavinil a kolik má zaplatit, zákoník práce uvádí lhůtu 1 měsíc od doby, kdy zaměstnavatel zjistil, kdo za škodu odpovídá, ale tato lhůta je pouze lhůtou pořádkovou a její nedodržení nezpůsobuje zánik odpovědnosti, nicméně platí, že tato „škodní událost“ měla být vyšetřena do 17.3.2025. Nedodržením lhůty nicméně podle mého názoru ukazuje, jaký je u firmy nepořádek a nevraživost k zaměstnancům, vedoucí až k jejich šikaně, když se to hodí.
Proč tedy zaměstnavatel až teď a z ničeho nic požaduje po řidiči – zaměstnanci náhradu škody, kterou nemá vyčíslenou a ani neví, zda, jak a jakým podílem ji řidič zavinil. Rozhodně to není tak, že ji prostě a jednoduše firma „přeúčtuje“ řidiči až se jí to bude hodit do krámu.
Za těchto okolností jsem navrhnul panu řidiči, aby škodu nehradil s odůvodněním, že žádnou škodu nezavinil a zaměstnavatel mu žádný vznik škody nejenže nevyčíslil, ale dokonce ani neprokázal jeho (zaměstnancovo) zavinění.
Věc se vyvíjí ale dál. Pan řidič ohlásil požadavek zaměstnavatele své pojišťovně. Ta mu nabídla, že mu oněch 1000,- Kč poskytne „ze svého“. To je velmi vstřícný krok, ale pojišťovna to dělá zřejmě i proto, aby se nemusela za něj poměrně nákladně soudit. Je si přitom vědoma, že by takový spor vyšel prohrávající stranu minimálně na 50 000,- Kč, a to by se jí v případě neúspěchu platit nechtělo. Je lépe potencionálnímu škůdci “dát“ tisícovku, než si vázat právní a další zaměstnanecké kapacity a také za ně potom případně zaplatit v případě, že by spor pro ni byl neúspěšný. Takovou nehospodárnost přeci žádná řádně vedená firma nebude riskovat, aby pro tisícovku přišla o padesát tisícovek. To raději tu tisícovku oželí. Paní jednatelka Bus Line KHK je zřejmě jiného názoru. Také sice v případě neúspěchu ve sporu přijde minimálně o stejnou částku, ale za tu šikanu to přeci stojí. Pokud takhle řídí společnost i v ostatních věcech, pak se vážení zaměstnanci nedivte, že zaměstnavatel nemá na navýšení mezd. Platí sice lidové přísloví: „Ať jsem bit, jen když se peru“. A ať to stojí třeba i grunt, ale pro manažersky zdatného a vzdělaného šéfa firmy je ovšem její hospodaření nade vše a také nezneužívá peníze firmy k řešení svých případných osobních animozit.
Nebo že by to bylo ještě jinak? Pan řidič, o kterém je od počátku řeč, je totiž také předseda základní organizace SOSaD BUS, která u naší hospodářsky zdatné a milé paní jednatelky, resp. u jí řízené firmy působí. V současné době zjišťuje jím řízený ZV názory zaměstnanců u BusLine KHK na případnou stávku i na podpis kolektivní smlouvy pouze s jednou (a jinou) odborovou organizací podle oznámení zaměstnavatele, který se odvolává na svou údajnou možnost takto postupovat, pokud nadpoloviční většina zaměstnanců nebude proti. A zjišťování názoru zaměstnanců naší odborovou organizací je zaměstnavateli břevnem v oku, ačkoliv takové názory měl zjišťovat právě zaměstnavatel, minimálně proto, že správně vedená korporace vždy zná názory zaměstnanců, nehledě na zákonné povinnosti, a potom důkaz, že tak může učinit, je na něm.
Ta druhá odborová organizace je přitom vůbec zajímavost sama. Vede ji člověk, který sice má rozhodovat podle vůle svých členů a svého výboru, ale to nelze, protože fakticky žádný výbor nemá. A pokud má, neschází se. Podle čeho takový předseda rozhoduje jménem odborové organizace, zůstává záhadou, když smí pouze plnit usnesení svého výboru. Proto také tento člověk mění názory i na návrh kolektivní smlouvy předložený zaměstnavatelem, jak Baťa cvičky. Z původní spolupráce odborových organizací ve směru k podpisu jen kolektivní smlouvy, která něco přinese lidem, až po souhlasení se zaměstnavatelem snad ve všem. Není divu, že tato odborová organizace je se zaměstnavatelem v lepších vztazích než ta naše, protože ta naše nechce kývnout na to, aby byla na dva měsíce roku podepsána kolektivní smlouva s obsahem, pouze kopírujícím vnitřní předpis, vydaný na počátku tohoto roku. A ve světle toho, že názory členů v této druhé odborové organizaci nehrají žádnou roli, nechce se mi ani věřit, že (podle tvrzení zaměstnavatele) má tato odborová organizace větší počet členů než ta naše. Proč tam ti členové jsou, když ani neví, co jejich jménem jejich předseda povídá a jak mění názory v průběhu roku? Nebo se ti členové tak bojí? Proč si takové odbory platíte, vážení? Co vám daly? No, hlavně, že onen nikoho nezastupující pan předseda je ochotný podepsat kolektivní smlouvu neobsahující prakticky žádnou výhodu pro lidi.
Takže řidič a současně i představitel naší ZO by asi dle zřejmého názoru zaměstnavatele měl dostat pořádně za uši, aby ho ty nápady o pořádné kolektivní smlouvě přešly, ať to stojí, co stojí. A výše uvedený příběh je toho zřejmě jen počátek.
Přeji všem hodně zdraví a trpělivosti při čtení
JUDr. Jiří Rokos, právník Svazu Odborářů Služeb a Dopravy
