Ministerstvo dopravy v rámci nové koncepce veřejné dopravy na příštích pět let, kterou aktuálně odeslalo na vládu, řeší i další osud režijek. Vládě přitom předložilo tři varianty, když čtvrtou v podobě úplného zrušení režijek odmítlo. Narušilo by to prý sociální smír na železnici.
„Režijní jízdné představuje citlivou část tarifní problematiky na železnici,“ píše se v koncepci. Autoři připomínají, že podobu režijek stále upravuje takzvaný transformační zákon (77/2002), podle kterého vznikly dnešní České dráhy jako akciová společnost a Správa železnic (původně SŽDC).
Po nástupu konkurence a spuštění soutěží ale podoba režijek přestala vyhovovat. Z jejich platnosti byly po dohodě z roku 2017 vyňaty komerční vlaky a spoje vzešlé ze soutěží. Další spory přinesl odmítavý postoj krajů k uznávání režijek v regionální dopravě (především Jihomoravského).
V koncepci se proto připouští tři možná řešení:
1. Zachování stávajícího stavu, kdy režijky bez příplatků platí jen ve vlacích přímo zadaných Českým drahám. Ministerstvo ale připomíná, že to má několik nevýhod. Odborům prý vadí, že uznávání režijního jízdného je nařízeno jen v některých vlacích. Povinnost navíc platí jen pro České dráhy, tedy jedinou obchodní společnost na trhu, ačkoliv podle evropského práva by neměl být rozdíl mezi veřejně a soukromě vlastněnou firmou.
2. Poskytování režijního jízdného jako zaměstnaneckou výhodu. Zaměstnavatel by pak měl právo určit, v jakém rozsahu bude zaměstnanecký benefit poskytovat, zda se bude poskytnutý zaměstnanecký benefit vztahovat na vlaky jednoho dopravce nebo na celou dopravní síť. Jako řešení využitelné pro všechny dopravní služby v železniční dopravě se pak podle MD nabízí režijka v rámci Systému jednotného tarifu (SJT), jehož plné spuštění se chystá na letošní prosinec. Cena síťové roční jízdenky v rámci SJT je nastavena na 23 tisíc korun. „Je proto třeba zároveň rozhodnout, zda a případně v jaké míře se budou do financování takového benefitu angažovat veřejné rozpočty,“ píše se v koncepci. U Správy železnic by prý přitom bylo nutné určit, jaký záběr by režijka v podobě zaměstnaneckého benefitu měla mít.
3. Uložení povinnosti uznávání režijního jízdného všem. Třetí možností je nařízení slevy pro zaměstnance všech dopravců a vybraných organizací (zejména Správy železnic) ze strany státu. Výhodou této varianty je podle autorů zcela rovné postavení dopravců a přímý vliv státu na okruh osob a rozsah zlevněného (či volného) jízdného pro skupiny cestujících s ohledem na zaměstnanecký poměr v sektoru železnice. „Naopak naprosto zásadní nevýhoda této varianty spočívá v tom, že by bylo nutné uvedený tarifní závazek řádně vyrovnávat do výše tržní alternativy – bylo by obtížné najít jinou alternativu než síťovou jízdenku Systému jednotného tarifu za 23 tisíc korun,“ stojí v koncepci. Jiným slovy stát by dopravcům za režijkáře platil podobně, jako dnes doplácí jízdenky mládeži a seniorům. „Je to varianta velkorysá, avšak přináší značné ekonomické důsledky pro stát,“ píše se v koncepci.
Kdo má dnes na režijky nárok:
V ustanovení § 33 Transformačního zákona (77/2002) se konkrétně uvádí, že „Ministerstvo stanoví ceny jízdného a přepravného a podmínky jejich uplatnění (tarify) pro přepravu zaměstnanců akciové společnosti České dráhy, zaměstnanců státní organizace Správa železniční dopravní cesty, zaměstnanců ministerstva a Drážního úřadu, podílejících se na zabezpečování, provozování drážní dopravy, poživatelů důchodů, kteří pracovali v oblasti drážní dopravy, jakož i jejich rodinných příslušníků.“
Převzato z webu zdopravy.cz
