Náš bývalý (a nyní čestný) předseda ing. Jaromír Dušek – předtím předseda Odborového sdružení železničářů (OSŽ) – to než jsme založili náš odborový svaz – se zase ocitl před soudem k řešení svých sporů s tímto OSŽ.
Pro připomenutí čtenářům: Zažili jsme už několik sporů – a to majetkových, kde OSŽ žalovalo Duška za (řekněme možná z pohledu OSŽ) nehospodárné nakládání s finančními prostředky OSŽ při výstavbě (rekonstrukci) horských chat v Jizerských horách a v Krkonoších, když v prvním případě z několika mizerných dřevěnic skoro na spadnutí a v druhém případě z jedné dřevěnice na hřebeni Krkonoš (taky na spadnutí) vznikly moderní hotely asi i s podstatně vyšší kapacitou ubytování a rozhodně s náležitým komfortem. Ing. Dušek byl OSŽ v těchto žalobách a následných sporech obviňován z placení faktur dodavatelům přestaveb, zejména té horské krkonošské chaty (hotelu) nad rámec rozpočtu, pokud si to dokážu správně vybavit, čímž měl způsobit OSŽ škodu.
Tyto soudy jsou, alespoň myslím, již pravomocně skončené a OSŽ z nich nevyšlo jako vítěz ani v jednom případě. Z mého pohledu není divu, nejen proto, že náš milý čestný předseda byl známý Harpagon ve všech finančních záležitostech, takže pokud i zde dbal na svou „harpagonní“ pověst, je vyloučeno, aby někomu strkal peníze „svého OSŽ“ nad rámec schválených rozpočtů, ale ani v jejich rámci, a nejen proto, že odchylky ve financování staveb schvalovalo tehdejší Ústředí OSŽ.
Chci nicméně všechny čtenáře ujistit, že účelem tohoto článku není v žádném případě hanět Duškovu protistranu (tedy OSŽ), spíše je jen asi namístě připomenout, co už všichni pozapomněli, že totiž podané žaloby svého bývalého předsedu obviňují (obvinily), že Dušek při zkoumání a proplácení faktur od dodavatelů prací na hotelech byl minimálně nedbalý, či spíše úmyslně dbalý o prospěch pouze svůj. Je tedy dobře, že se prokázalo, že tomu tak nebylo. Nicméně (a bohužel) i nedůvodný plivanec ulpívá stejně dobře jako ten důvodný, takže i očištěný ing. Dušek, je pořád tím, kdo se cítí z toho titulu určitě nedobře.
Teď je ovšem na stole daleko zajímavější spor, o jehož podstatě se původně očekávalo, že bude v centru pozornosti. Jde o žalobu ing. Duška, aby soud určil, nakolik správné (chcete-li legální a zákonné) bylo Duškovo pozastavení výkonu funkce předsedy OSŽ a posléze jeho odvolání z téže funkce v září nebo říjnu 2007(!!!!!). Tehdy (snad počátkem září 2007) ing. Dušek vyjel do Řecka a když zmizel z očí, byl takříkajíc ihned odejit ze své funkce. Ono obviňovat někoho „zoči-voči“ vyžaduje trochu jinou povahu aktérů, než pyklit někomu za zády, když je 2000 km daleko. A pro jistotu se mu raději i mobil nechá vypnout.
Čo bolo, to bolo. Podívejme se ale, jak se prvoinstanční soud touto záležitostí zabýval a cože moudrého stranám sdělil (nepravomocným) rozsudkem ze dne 16. dubna 2015: Podle prvoinstančního soudu, kterým je obvodní soud pro Prahu 7, byla žaloba podána včas, tedy ještě na podzim roku 2007. Soud nicméně už nepoznamenal, že žalobu začal projednávat až na podzim roku 2014, ani neřekl, proč tomu tak bylo. Za to mu žalobce za jeho peníze na soudním poplatku zase nestál a za omluvu už vůbec ne. Soudu tedy trvalo sedm let, aby se celou záležitostí začal vůbec zabývat.
V daném případě lze jen konstatovat, že žalobce (ing. Dušek) byl zaměstnancem OSŽ – žalované (byť v daném případě byl ve vedoucí funkci) a soud zahájí jednání o tom, zda byl vyhozen z práce oprávněně, či nikoliv až po sedmi letech. To je skutečně dojemné a velmi účinné rozhodování o právech zaměstnanců i zaměstnavatelů, která, jak jsem si přečetl v jednom usnesení snad ústavního soudu, mají být rozhodována s co největším urychlením, aby práva stran v pracovněprávních vztazích byla co nejlépe chráněna ….. atd.
Možná, že obvodní soud pro Prahu 7 i v tomto případě rozhoduje s maximální rychlostí, které je daný soud schopen. Nezkoumal jsem takový časový interval na jiných kauzách tohoto soudu od podání žaloby až po její rozhodnutí. Řízení jsou odročována a všelijak se vlečou u všech soudů z různých důvodů, ale případ, kdy by prvoinstanční soud nařídil první jednání ve věci až po tak dlouhé době od podání žaloby, je rychlost vskutku pozoruhodná i na české poměry.
Ovšem pokud na tom, aby se o věci dlouho nejednalo, měl někdo zájem a bylo mu vyhověno (to je ovšem pouhá spekulace), pak se to tomu onomu povedlo naprosto dokonale. Po tak dlouhé době je i případné vítězství ing. Duška jeho faktickou prohrou. Nemůže se vrátit do původního zaměstnání předsedy OSŽ – nezkoumejme přitom, zda by o to vůbec stál, nemůže žalovat o náhradu škody, atd. Faktická pomoc žalované protistraně v projednání žaloby, kterou byla přes sedm let asi podepřena nějaká soudní skříň, je na úkor Duška velmi účinná, ať už ji způsobil, kdo chtěl, úmyslně či z nedbalosti, anebo z objektivních důvodů, pokud je to vůbec možné.
A jak takový spor zatím probíhá? Jsem pouhý divák ze soudní síně a obě strany jsou zastoupeny svými advokáty (advokátkami). Prvoinstanční soud je podle toho, co jsem tam slyšel, toho názoru, že pozastavení výkonu funkce (Duškovi) nebylo v souladu s vnitřními dokumenty žalované (tedy OSŽ), vlastní odvolání z funkce za to ano, a to z toho důvodu, že se žalobce měl odvolat ke sjezdu OSŽ, jakožto nejvyššímu orgánu OSŽ, což Dušek ovšem neudělal, možná proto ne, že se sjezd měl sejít od Duškova odvolání (až) asi za dva roky. Nebo proto ne, že Dušek zásluhou OSŽ už několik měsíců po svém odvolání z funkce nebyl už ani jeho členem (byl vyloučen podle jednoho usnesení a podle jiného mu bylo členství zrušeno) a tak je výkladová otázka ohledně čehože se měl vlastně odvolat, stále otevřená. Nevím přitom, nakolik si neplete prvoinstanční soud pracovněprávní otázky (vztah zaměstnavatele a zaměstnance dle pracovněprávních předpisů) s otázkami členství člena v občanském sdružení (OSŽ).
Spor pokračuje, protože OSŽ a snad i žalobce proti takovému rozhodnutí zřejmě podali svá odvolání. Tak tedy vzhůru k soudu městskému. A třeba za dalších sedm let může být pokračování. Než se to při tomto soudním tempu dotáhne až k soudu ústavnímu a posléze do Štrasburku (nebo kam že to), už si o tom sporu nebude kloudně pamatovat nikdo nic, snad kromě obou zastupujících advokátek, mimo jiné třeba proto, že jsou to nyní ještě mladé dámy. Obávám se ale, že kromě nich, na výsledku celého souzení už nebude mít zájem vůbec nikdo, ani účastníci této soudní pranice (či spíše taškařice). Aktéři nebo jejich představitelé už nyní jsou (nebo brzy budou) důchodového věku a nová generace funkcionářů a členů v OSŽ bude mít asi už jiné starosti. Konečně jako my všichni v dnešní době.
J.R.
