Tak jsme se konečně dočkali. Po mnoha letech od ukončení data platnosti původních In karet s aplikací železniční průkazka, které bylo na vlastní plastové kartě i uvedené (někteří držitelé průkazek tam měli datum snad i z roku 2008), nařídily ČD jejich výměnu za nový plast, na němž bude uvedené reálné datum platnosti asi 5 let od doby vydání. Nápis na původních průkazkách tedy fakticky správně tvrdil, že jsou dávno propadlé; nicméně ty při řádné prolongaci jak známo platily i nadále. Snad vydáním nových kartiček na nějaký čas odpadnou dohady a pokuty od zejména německých průvodčích, kteří nejsou vybaveni čtečkami českých In karet a logicky považovali dosavadní průkazky za neplatné, když to vlastně na nich bylo i tak napsáno.
V souvislosti s výměnou průkazek ČD vydaly jakýsi harmonogram obměny, kdy se kdo z které železniční firmy (a např. MD a DÚ) má hlásit o výměnu, aby výroba nových plastových kartiček nebyla zahlcena. Žadatel musí mít aktuální podobenku svoji i rodinných příslušníků a zaplatit 100,- Kč za každý jím objednaný plastový kousek, neboť držitel jízdních výhod objednává i karty pro své rodinné příslušníky. Doba výroby se prodloužila na dva měsíce od objednání.
Naši členové projevovali často názor, že za nové „rg průkazy“ by se neměl platit stokorunový poplatek, zvaný manipulační, když se výměna průkazek děje z vůle ČD, které navíc uvádějí, že nový typ karet bude II. generace. Navrhli jsme tedy předsedovi představenstva Českých drah, a.s., zda by poplatek nebylo možné uhradit (saturovat) vhodnou formou alespoň zaměstnancům ČD (resp. každý železniční podnik by tak mohl činit u svých zaměstnanců). Nápad možná logický, zvláště pokud si uvědomíme, že mnohé dopravní podniky vydávají nové průkazky s nahraným jízdným nebo slevami na jízdném po ukončení platnosti původních zcela zdarma.
Odpověď od představitele ČD byla promptní – a zamítavá. Písemně jsme se dozvěděli, že ČD postupují podle prováděcího předpisu k předpisu OK 10 a vydávají duplikáty stávajících In karet při změně podoby, která u každého od doby vydání původních průkazek určitě nastala – a ta je zpoplatněna částkou 100,- Kč.
Pokud si někdo dá tu práci a nahlédne do příslušného předpisu, opravdu tam takový sazebník najde pod položkou „Změna vizualizovaných údajů na In-kartě (např. změna příjmení – např. sňatek, změna podoby, atd.) – výroba duplikátu.“
Jen si lámu hlavu, proč výroba duplikátu stojí 100,- Kč a trvá nyní dva měsíce, když např. DP hl. města Prahy Vám vydá při ukončení platnosti původní karty novou Open kartu od objednání za 14 dní zadarmo a ještě Vám ji pošle zdarma domů. Navíc Vás předtím upozorní SMS zprávou, že si máte kartu vyměnit. S novou kartou Vám pošle dvě volné jízdenky k jízdě za účelem nahlášení případné ztráty a kód k témuž účelu. U dalších dopravců také výrobní cena takového plastu s čipem, údaji o držiteli a fotkou stojí cca 30 – 40 Kč (cena platí dokonce při menším počtu vydaných karet než u ČD). Proč u ČD vydáním nové karty II. generace jde dle sazebníku přesto o duplikát, když se zcela mění údaje (o platnosti) a fakticky o duplikát jít nemůže (duplikovat = kopírovat původní údaje např. při ztrátě karty), proč nelze výrobní cenu 30 – 40 Kč použít pro přeúčtování pro zaměstnance a další „režisty“ a musí se i na tom vydělat – pokud tedy výrobní cena In karty není opravdu 100,- Kč (se započtením případných dalších vícenákladů je to možné).
Pokud bych měl uvažovat trochu sociálně, asi bych určil jinou cenu pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, což je skupina, která má zřejmě k zaplacení poplatků nejdál. Bohužel takto nikdo neuvažuje, ačkoliv by to nepochybně tuto kategorii „režistů“ potěšilo. Na druhé straně jedno sto korun je cenou nepřevyšující cenu jednoho oběda nebo čtyř piv, takže někteří z držitelů In karet platí takový „poplatek“ skoro denně.
V této souvislosti jsem zaznamenal poznámku jednoho vedoucího zaměstnance ČD, který řekl něco ve smyslu, že odbory nemají co práci, když se starají o takovéto nicotné věci. Jsem opačného názoru. Alespoň, že to napadne odbory (škoda, že pouze SOSaD), když už ČD musí z vlastních lidí – a také z pozůstalých po nich – vytáhnout i takový peníz.
A proč to píšu? Posloužím citátem: „A co chcete? Vlastně nic. Jenom jsem Vám to chtěl říct“ (z básně Jar. Nohavici Haló, haló).
JUDr. Jiří Rokos, člen GR SOSaD.
