Události v rámci nekonečného „kolektivního vyjednávání“ s vedením BusLine a jejich právními zástupci nabraly velmi rychlý spád po zapojení zprostředkovatele Ing. et Ing. Leo Luzara, Ph.D., určeného Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ten dnes, 13. srpna, prohlásil řízení před zprostředkovatelem za neúspěšné, protože smluvní strany nenašly v rámci termínu 20 dnů shodu k jednání o kolektivní smlouvě.
Zprostředkovatel navrhnul písemně řešení v rámci uskutečnění osobního setkání, kde mohly zaznít argumenty vyjádřené jak v potřebách, tak pozicích zúčastněných v rámci společného moderovaného setkání. Strana zastupující zaměstnance, obě spolupracující organizace ZO DOSIA a ZO SOSaD BUS, tento postup i termíny akceptovala, strana zastupující zaměstnavatele neprojevila vůli k akceptaci tohoto postupu a ze strany zaměstnavatele probíhala e-mailová komunikace ve snaze o věcné i faktické zpochybnění samotného zprostředkování. Toto vyústilo do podoby řízení o nařízení předběžného opatření a podání 2 rozkladů Ministerstvu práce a sociálních věcí, na které budou ještě odborové organizace reagovat.
O neúspěšném řízení před zprostředkovatelem bylo informováno vedení Královéhradeckého kraje a další postup bude stanoven po jednání s ním a jeho termín bude znám v nejbližších dnech.
§ 16 zákona o kolektivním vyjednávání, odst. 1 říká: Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena stávka.
Představitelé BusLine KHK s.r.o. se pokusili aplikovat správní řízení podle správního řádu i do rozhodnutí o určení zprostředkovatele Ministerstva práce a sociálních věcí. Úplně tím zkouší popřít podstatu řízení před zprostředkovatelem podle zákona o kolektivním vyjednávání. Správní řád by naopak mohl být použit na proces vydání sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Zprostředkovatel reagoval na výzvu k rozkladu BusLine a napadení procesu určení zprostředkovatele již 11. srpna večer:
Na základě výzvy k vyjádření ze dne 8. srpna 2025 k rozkladu podanému proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 23. července 2025, č.j. MPSV-2025/96962-523/12 uvádím následující:
Rozhodnutí, proti němuž byl podán rozklad, se přímo dotýká výkonu základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem České republiky a závazných mezinárodních předpisů, zejména:
•Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), čl. 27 odst. 4 – garantuje právo na stávku za podmínek stanovených zákonem.
•Charta základních práv Evropské unie, čl. 28 – zaručuje právo na kolektivní vyjednávání a akce, včetně stávky, za podmínek stanovených národním právem.
•Evropská sociální charta (revidovaná), čl. 6 odst. 4 – uznává právo na stávku jako prostředek k ochraně ekonomických a sociálních zájmů zaměstnanců.
•Konvence Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 87 (o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, ratifikovaná ČR v roce 1993) a č. 98 (o právu na organizování a kolektivní vyjednávání, ratifikovaná ČR v roce 1993) – chrání právo na stávku v kontextu odborových svobod a kolektivních akcí.
Česká republika je povinna tyto závazky respektovat a zajistit jejich přednostní uplatnění v případě kolize s podzákonnými či procesními předpisy (lex superior derogat legi inferiori).
Zvláštní právní úprava – zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání
•Podle §11 a §12 tohoto zákona je úmyslem zákonodárce zajistit, aby strany pracovního sporu využily institut zprostředkování jako poslední krok před možností vyhlášení stávky. Tento postup je koncipován jako časový a procesní rámec pro dosažení dohody, přičemž strany mají rovná práva a povinnosti. Jedná se o zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecným procesním předpisům správního řízení (lex specialis derogat legi generali). Úprava stanovuje jasné, srozumitelné a bez možnosti dvojího výkladu konkrétní podmínky pro řešení sporu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Klíčové na tomto zákonu č.2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání je jasně zřejmý úmysl, s vědomím zákonných a ústavních práv daných zúčastněných, přimět strany sporu k společnému jednání jako jednu z posledních možností domluvy na kolektivní smlouvě předcházející možností využít ústavního práva na stávku.
Obecná právní úprava – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
Správní řád obecně nepřiznává rozkladu automatický odkladný účinek (§ 152 odst. 1), ale umožňuje jeho přiznání na základě žádosti (§ 152 odst. 2), pokud by okamžitý výkon rozhodnutí způsobil účastníkovi nepřiměřenou újmu a přiznání odkladu není v rozporu s veřejným zájmem.
V tomto případě je výkon rozhodnutí způsobilý přímo zasáhnout do ústavně zaručeného práva na stávku a do procesu kolektivního vyjednávání upraveného zvláštním zákonem. Ochrana těchto práv má přednost před obecným procesním pravidlem správního řádu.
Shrnuto, absence automatického odkladného účinku rozkladu je založena na snaze o rychlé a efektivní provádění správních rozhodnutí s možností individuální ochrany účastníka prostřednictvím žádosti o odklad, pokud je to odůvodněné.
Závěr:
Ze správního rozhodnutí o určení zprostředkovatele kolektivního vyjednávání ani z kroků vedoucích k jeho jmenování – byť by mohly být v obecné či věcné rovině zpochybňovány – nevyplývá nemožnost pokračovat v jednání o dohodě. Naopak tato možnost zůstává otevřená a představuje vždy cestu, jak odvrátit reálné i domnělé obavy ze škod plynoucích z neřešených pozic a zájmů účastníků prostřednictvím jejich řešení vzájemnou dohodou.
Jakékoliv kroky, které proces kolektivního vyjednávání zdržují, zpomalují či zpochybňují – bez ohledu na to, z které strany sporu vycházejí – nelze přičítat k tíži výkonu ústavně zaručeného práva podle čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Principy řešení kolizí právních norem vyžadují jejich konzistentní a logickou aplikaci, včetně ochrany tohoto práva před procesními zásahy, které by mohly vést k jeho faktickému omezení.
V rámci své funkce určeného zprostředkovatele dle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, hodlám postupovat plně v souladu s tímto zákonem. Doposud pouze jedna strana sporu – zástupci zaměstnanců – poskytla jasnou součinnost při jednání. Nedojde-li ve lhůtě stanovené zákonem k uzavření dohody o kolektivní smlouvě, nebo nevyužijí-li obě strany možnost sjednat se zprostředkovatelem jinou dobu, budu nucen prohlásit zprostředkování za neúspěšné dle §12 odst. 2 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.
Vedení BusLine se v této souvislosti snaží zjišťovat rozsah případného zapojení do stávky, a proto vyzýváme všechny řidiče, aby se zdrželi jakékoliv komunikace o stávce a vyčkali na další informace po jednáních s objednateli a Ministerstvem práce a sociálních věcí! O dalších podrobnostech budeme informovat podle průběhu dalších jednání.
Jindřich Berounský, vedoucí analytického týmu SOSaD
