Vyjádření k podkladům rozhodnutí na výzvu Ministerstva práce a sociálních věcí
Č.j.: MPSV/2025/96962-523/4 ze dne 19. června 2025
Vážení,
dovolujeme si upozornit na to, že obě spolupracující odborové organizace ZO SOSaD BUS a ZO DOSIA pro BusLine KHK vyčerpaly všechny možnosti k dohodě na čemkoliv v rámci kolektivní smlouvy i dalšího postupu, která evidentně není možná. Dokazuje to jednání jednatelů, vyhrožujících žalobami zástupcům odborů, tak i jednání právního zástupce Mgr. Seidla v případě vyjádření pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, které obsahuje úplně nepravdivé informace a jde o uvedení ministerstva v omyl. Právě proto přišel na řadu regulérní, zákonem o kolektivním vyjednávaní daný postup:
(2) Nedohodnou-li se smluvní strany na zprostředkovateli, určí zprostředkovatele ze seznamu zprostředkovatelů a rozhodců vedeného ministerstvem na návrh kterékoliv ze smluvních stran ministerstvo. Doručením rozhodnutí o určení zprostředkovatele je řízení před zprostředkovatelem zahájeno. Ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy může být takový návrh podán nejdříve po uplynutí 60 dnů od předložení písemného návrhu na uzavření této smlouvy.
V zákoně O KOLEKTIVNÍM VYJEDNÁVÁNÍ je možnost, nikoliv povinnost dohody. Proto nás šokoval dodatečně stanový postup MPSV téměř měsíc po žádosti o určení zprostředkovatele ze strany našich obou organizací: Postup v řízení o určení zprostředkovatele podle § 11 odst. 2 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání | MPSV
Jednání zaměstnavatele, opakovaně skrečujícího kolektivní vyjednávání, jsme dostatečně popsali na webu sosad.cz a je podpořeno podnětem Státnímu úřadu inspekce práce:
Glosa o zbytečném jednání, plácání, zapomínání a rozmnožování odborářů | sosad.cz
Již v prvním příspěvku na webu sosad.cz jsme uvedli důkaz formou pozvánky zaměstnavatele, že kolektivní vyjednávání začalo jím svolaným jednáním 8. listopadu, kde kuriózně a v rozporu se zákonem o kolektivním vyjednávání neměl žádné návrhy, ale obě odborové organizace jej co by společný předložily. Nezakládá se proto na pravdě tvrzení Mgr. Seidela, že kolektivní vyjednávání začalo 27. prosince 2024.
Zaměstnavatel vyjádřením Mgr. Seidela dokazuje jeho nekompetentnost v oblasti kolektivního vyjednávání, kde se omezuje na nerelevantní poučky a odkazy na ustanovení zákoníku práce i zákona o kolektivním vyjednávání, které opisuje, aniž by je při jednání znal.
Kolektivní vyjednávání začalo 8. listopadu 2024 a do dnešního dne nikam nevedlo. Šlo doslova o hru na schovávanou, která začala tím, co jsme uvedli v článcích. Zaměstnavatel si nepřál nahrávání jednání s tím, že zajistí zápisy, což nikdy s následujícím výsměchem neudělal.
O způsobu jednání zaměstnavatele BusLine KHK, kde ale nejde jen o něj, protože řidiči autobusů jezdí vozidly s technickými průkazy leasingových společností holdingu, jejich personální záležitosti zajišťují další zaměstnanci jiných firem holdingu, svědčí záznam z jednání ze dne 6. června letošního roku, týkající se kompetentnosti či spíše nekompetentnosti zástupce zaměstnavatele pro kolektivní jednání:
Na úvod jsme za ZO SOSaD Bus vysvětlili okolnosti vystoupení na malém tiskovém brífingu po jednání zastupitelstva Královéhradeckého kraje, kterého byli, jak se přiznali během jednání účastni zástupci BusLine KHK a celého holdingu. Ve skutečnosti náš odborový svaz podpořil řešení prostředků Královéhradeckého kraje pro BusLine KHK s.r.o., což následně potvrdil i právní zástupce BusLine.
Jindřich Berounský, vedoucí analytického týmu SOSaD řekl: „Dnes už vím, proč nepotřebujete uzavřít kolektivní smlouvu a je nám to tak nějak upřímně jedno.“
Mgr. Jan Seidel: „Řekněte mi ten detail, proč si myslíte, že nepotřebujeme uzavřít kolektivní smlouvu. Je dobré, že se scházíme, protože můžeme rozebrat ty jednotlivé body ve vaší komunikaci a na webu vašem. Proč si myslíte, že ji teda nepotřebujeme uzavřít?
Jindřich Berounský: „Naše jednání se vždy odvíjela velice zajímavě. Víte dobře, kolik měsíců jsme se zabývali tím, kolik která organizace má členů. Celou dobu jste si mysleli, že časem budete komunikovat s největší organizací, kterou jste si vyrobili, ale netušili jste, že spolupracujeme.“
Mgr. Karin Konstantinovová, AK TEMPUS: „Máte povinnost informovat o tom, která organizace je větší a jaké jsou tam poměry.“
Jindřich Berounský: “To nejsou otázky předmětu kolektivního vyjednávání, kterými jste jen zdržovali. My máme jasné otázky, kam jste schopni dojít v případě, a to je základ všeho, výkonové mzdy za jízdu, zda akceptujete návrat k původní výměře dovolené. Nepotřebujeme kolektivní smlouvu a stačila by úprava vnitřního mzdového předpisu.“
Jindřich Berounský dále vysvětlil možnosti případné stávky podle Listiny základních práv a svobod a Ústavy a doslova uvedl: „Dnes máme hodně poznatků o poměrech uvnitř ve firmách holdingu BusLine, kde dochází k zajímavým věcem. Dochází konkrétně k šikaně a psychickému teroru paní jednatelky Janáčkové vůči zaměstnancům.“
Blanka Votrubová, zákonná zástupkyně nezletilé majitelky: „Opakovaně jsme vás žádali o konkrétní případ, kdy a kde se vám co stalo s paní Janáčkovou. Ještě jste nedodali jediný konkrétní případ.“
Jindřich Berounský: „Lidé, kteří u vás pracují, mají strach mluvit.“
Blanka Votrubová: „Já jsem o tom nikdy neslyšela.“
Jindřich Berounský: „Když vám zajistím, že ti lidé vám zavolají a konkrétně řeknou, tak tomu uvěříte?
Blanka Votrubová: „Heleďte, já nejsem pro to, aby se ty lidi schovávali. Pokud se o tom budeme bavit, tak všichni přece s jednatelema. Co já s nimi?“
Jindřich Berounský: „Budou zlikvidováni. Nejvíce mě potěšilo, že se ozvali sami zaměstnanci, kteří odešli nebo jsou ve výpovědi. Nejvíce se poznali ve vyjádřeních paní jednatelky Janáčkové, které jsme zveřejnili a pro které se chce soudit.“
Mgr. Jan Seidel: „Vy budete stávkovat za to, že někoho blíže neurčeného zaměstnavatel šikanuje. To bude důvodem vaší stávky, že je v podniku šikana. Neřeknete vůči komu, jaká.“
Jindřich Berounský: „My to máme podloženo. Proto to říkám.“
Mgr. Jan Seidel: “Je potřeba znát konkrétní jména, co jsou ty případy. Budete stávkovat za odvolání paní Janáčkové?“
Jindřich Berounský: „Dokonce to může být proto, aby se změnily poměry ve firmě!“
Mgr. Karin Konstantinovová, AK TEMPUS: „Jednatel má právo říci podřízeným zaměstnancům, co a jak mají dělat, stejně tak má právo kontrolovat výkon jejich práce a dodržování pracovně právních předpisů. Pokud se vám něco nelíbí, tak byste měli jako odborová organizace umožnit zaměstnavateli toto řádně šetřit, ale vy účelově zapíráte informace, které by takové šetření umožňovaly a zcela zbytečně eskalujete neexistující problém.“
Jindřich Berounský: „Nepotřebujeme stávkovat kvůli kolektivní smlouvě, protože se zásadně změnily poměry, jak nás informovali hejtmané Královéhradeckého i Libereckého kraje.“
Mgr. Jan Seidel: „Já vám ke Královéhradeckému kraji řeknu věcné podrobné informace.“
Jindřich Berounský: „Já předpokládám, že uzavřeme kolektivní smlouvu nebo vznikne nový mzdový předpis. Jestli se neshodujeme na těch 3 základních bodech, my se nepotřebujeme shodnout. Potřebujeme od vás vědět váš pohled a potřebujeme se přiblížit k našemu pohledu, který máte jasně daný naším dopisem. Vy jste nereagovali. Nedostali jsme od vás váš návrh. Jenom vás chci ujistit, že nebudeme ztrácet čas. Život je krátký. Nám stačí odpověď, že trváte na statusu Q a ušetříme si čas a my to vypustíme do médií a spustíme proces, související s tím, že nebudeme stávkovat kvůli kolektivní smlouvě.“
Mgr. Jan Seidel: „Tak kvůli čemu budete stávkovat. Aby odstoupil prezident republiky? Za co budete stávkovat?“
Jindřich Berounský: „My třeba budeme stávkovat proto, aby už nebyla šikana ve firmě.“
Blanka Votrubová: „Prosím o konkrétní případ. Já na porady chodím, teda jak my to vyjde a nikdy jsem se nesetkala se žádným nestandardním chováním jednatelů. Kde se děje? Kde jsem já byla u nějaké nestandardní akce?“
Jindřich Berounský: „Určitě jste byla u zvláštního způsobu rozchodu s panem Mikáskem.“
Blanka Votrubová: „Já jsem věděla, že to řeknete.“
Jindřich Berounský: Co na to jako přímý svědek říkáte? To bylo fakt férové jednání? Fakt za tím stojíte?“
Blanka Votrubová: „Heleďte, já…“
Mgr. Karin Konstantinovová: „Já myslím, že by se měl pan magistr vyjádřit.“
Mgr. Jan Seidel: „Já o tom nic nevím, popravdě.“
Jindřich Berounský: „Jak se může pan magistr vyjadřovat, když o tom nic neví?
Mgr. Jan Seidel: „Jestli dal ten člověk výpověď, tak pracovní poměr skončil a žádnou stížnost na jeho šikanu jsem z jeho strany neviděl. Je možné, že mě firma neoslovila s nějakým požadavkem, který přišel. Především ten člověk, který je šikanovaný, má docela silné prostředky nápravy, tak si měl najmout advokáta a bude to reklamovat. Bude se domáhat nějakého nároku. Proč to neudělal? Vy říkáte, máte tolik svědků, máte tolik dokladů, tak ať ti lidé nároky zvedají. Já respektuji, že je tady zákonná úprava, tak ať ti lidi jednají podle zákona. Tak si nebudeme říkat, že budete stávkovat proti šikaně ve firmě, když já neeviduju jediný nárok konkrétního člověka, který by řekl, oni mě šikanovali. Já jsem tady byl obětí diskriminace a žádám nějakou finanční kompenzaci za újmu. Jsou tady nějací takoví lidi, jsou tady nějaké nároky? A kde jsou ty předžalobní výzvy?“
Jindřich Berounský: „Já si myslím, že se je brzy dozvíte. To je jediné, co mohu na to dnes říct.“
Blanka Votrubová: „Potýká se s psychickými problémy, jo?“
Jindřich Berounský: Ano, je pravda, že někteří dotčení se potýkají s psychickými problémy.“
Mgr. Jan Seidel: „Nevím. Tak co se stalo panu Mikáskovi? Byl diskriminován z nějakého důvodu? Z důvodu pohlaví, víry, sexuální orientace?“
Jindřich Berounský: Nechtěl jsem uvést jediné jméno a poškodit, ale z komunikace vyplynulo jasně. Prosím vás, máme ty 3 základní body jednání ke kolektivní smlouvě a my se fakt nehodláme zdržovat. Život je opravdu krátký, dokážeme ten čas užít jinak.
Mgr. Jan Seidel: „To co říkáte, pane Berounský je, že budete postupovat protiprávně, jo?“
Jindřich Berounský: „Nebudeme“.
Mgr. Jan Seidel: „Vy ve skutečnosti jednáte o kolektivní smlouvě, sám to říkáte, máte ty 3 body, já tam vidím skutečně neshodu. A vy říkáte. My, abysme je prosadili, protože předpokládáme, že byste nestávkovali, kdybychom vám řekli základní výkonový tarif bude 200 korun, ta dovolená bude 5 týdnů. Stávkovali byste potom nebo ne? Ne. Tak stávkujete přece tady za to. Nemůžete si vymyslet zástupný důvod, spočívající v tom, že firma není dostatečně sluníčková, jo, když to řeknu trochu ironicky, a budete stávkovat za to, aby bylo krásněji v té firmě. Za lepší atmosféru.“
Jindřich Berounský: „Víte dobře, že můžeme stávkovat za cokoliv.“
Mgr. Jan Seidel: „Ne, to není pravda. Vy můžete stávkovat za sociální práva, jo, a nemůžete stávkovat třeba za personální politiku firmy. Nemůžete stávkovat za to, aby došlo k výměně na pozici statutárního orgánu. To je rozhodovací praxe nejvyššího soudu.“
Jindřich Berounský: „To jsem rád, že jste to řekl, protože rozhodovací praxe nejvyššího soudu vám ještě říká další možnosti stávky a to jste neřekl úplně přesně.“
Mgr. Jan Seidel: „Vy jste řekl, že budete jednak obcházet zákon.“
Jindřich Berounský: „To jsem neřekl, co to povídáte? Pane magistře, co jste to řekl?“
Mgr. Jan Seidel: „Já to kvalifikuju, to co jste řekl právně. Obcházení zákona, to je právní termín. Vy jste řekl, že budete stávkovat ve skutečnosti za ty mzdy a za tu dovolenou, ale vymyslíte si nějaký jiný důvod, abyste se jako dostal mimo rámec toho kolektivního vyjednávání, kde ve skutečnosti musí dojít k tomu zprostředkovateli, v čemž vám nikdo nebrání a u toho zprostředkovatele se stejně pak potkáme a tam se budem bavit o těch věcech, ale jestli máte nějaký plán stávkovat z příčin nějaké špatné atmosféry ve firmě a že to vytáhnete z rámce kolektivního vyjednávání, to je za mě naprosto v rozporu s právními předpisy. To je prostě zneužití práva na stávku. Zcela jednoznačně.“
Jindřich Berounský: „Tak to, pane magistře, to vůbec není pravda.“
Poučení pro Mgr. Jana Seidela:
Právo na stávku je zaručeno Listinou základních práv a svobod a mezinárodními úmluvami – Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvou o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a Úmluvou o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat. Dle Listiny je právo na stávku zaručeno „za podmínek stanovených zákonem“.
Jediným zákonem, který podmínky stávek upravuje, je zákon 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Ze zákona o kolektivním vyjednávání plyne, že stávka je až krajním řešením sporu o uzavření kolektivní smlouvy, zákon jasně stanoví, že jí povinně musí předcházet neúspěšné řízení mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci vedené před zprostředkovatelem, upravuje minimální požadavky na vyhlášení stávky, pravidla jejího vedení, průběhu a ukončení. Neexistuje jiný vnitrostátní právní předpis, který by právo na stávku upravoval. To však neznamená, že by nebylo možné stávku vést i v jiných případech, než je kolektivní vyjednávání. Dle Nejvyššího soudu lze právo na stávku vykonávat nejen ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, ale i za účelem obrany jiných hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců u jejich zaměstnavatele. Vymezení oprávněných důvodů stávky („obrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců“) je velmi široké a judikatury, z níž by vyplývaly konkrétní mantinely, existuje minimum. Vyššími soudy bylo judikováno, že prosazování personálních požadavků stávkujících (konkrétně se jednalo o stávku vedenou některými zaměstnanci školy na podporu odvolané ředitelky školy) není důvodem pro vyhlášení stávky. Určení nezákonnosti stávky by se zaměstnavatel musel domáhat soudní cestou (určovací žalobou s povinností prokázat právní zájem na určení).
Subjektem realizujícím právo na stávku bude především (nikoliv tedy výlučně!) kolektiv zaměstnanců v organizaci hájící jejich hospodářská a sociální práva. Primárně samozřejmě půjde o odborovou organizaci, ale vyloučena není ani stávka vyhlášená kolektivem zaměstnanců, kteří nejsou odborově sdruženi.
Vedle chybějící zákonné úpravy legitimních důvodů pro vedení stávky se jeví jako nejzásadnější problém absence úpravy, která by stanovila předpoklady a pravidla pro vedení stávky mimo kolektivní vyjednávání. Jak bylo uvedeno výše, neexistuje právní předpis regulující stávku mimo kolektivní vyjednávání, Nejvyšší soud navíc pro tyto případy dovodil zákaz analogického použití zákona o kolektivním vyjednávání.
Za této situace tedy může stávku mimo kolektivní vyjednávání vyhlásit i jen jedna z několika odborových organizací působících u zaměstnavatele, nezbytný není ani souhlas většiny zaměstnanců se stávkou a neuplatní se ani další pravidla dle zákona o kolektivním vyjednávání.
Judikatura Nejvyššího soudu dovozuje následující (velmi obecné) omezení: „Právo na stávku musí být vykonáváno způsobem, který šetří jak práva osob na stávce nezúčastněných, tak práva zaměstnavatele; ani skutečnost, že se někdo zúčastní stávky, jej neopravňuje k tomu, aby nad míru nezbytnou pro realizaci práva na stávku omezoval práva jiných osob.“ Jediným korektivem práva na vedení stávky (mimo spory o uzavření kolektivní smlouvy) je tedy povinnost stávkujících zaměstnanců šetřit práva ostatních osob včetně zaměstnavatele.
Českomoravská konfederace odborových svazů vypracovala dokument Právní výklad stávky obsahující doporučení odborovým organizacím ohledně základních pravidel vedení stávek vč. stávek mimo rámec kolektivního vyjednávání. Pochopitelně se nejedná o právně závazný dokument, ale s ohledem na postavení ČMKOS by zásady obsažené v jeho výkladovém stanovisku měly být organizátorem stávky respektovány jako postup „dobré praxe“.
S přihlédnutím k obsahu tohoto výkladu ČMKOS lze mít za to, že stávka mimo kolektivní vyjednávání je vyhlášena a vedena v souladu s právem, pokud jsou splněny následující předpoklady:
- existuje legitimní důvod stávky (požadavek směřující k ochraně konkrétních hospodářských nebo sociálních práv zaměstnanců),
- ke stávce bylo přistoupeno až jako ke krajnímu řešení (tj. předcházela jí neúspěšná jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci přiměřeného trvání a průběhu),
- počet zaměstnanců, kteří se hodlají stávky zúčastnit, musí být dostatečný k tomu, aby organizátor stávky (odborová organizace nebo jiný kolektiv zaměstnanců) mohl dosáhnout splnění cíle stávky,
- organizátor stávky a stávkující zaměstnanci jsou povinni při informování veřejnosti o stávce a vysvětlování smyslu a cíle stávky šetřit práva zaměstnavatele – neinformovat nepravdivým či zavádějícím způsobem, respektovat obchodní tajemství zaměstnavatele atd.,
- organizátor stávky s přiměřeným předstihem (např. tři pracovní dny) před plánovaným zahájením stávky zaměstnavateli písemně oznámí:
– kdy bude stávka zahájena,
– dobu jejího předpokládaného trvání,
– důvody a cíle stávky,
– jména zástupců stávkového výboru nebo kontaktní osoby, které jsou oprávněny zastupovat účastníky stávky,
- organizátor stávky předá zaměstnavateli jmenný seznam zaměstnanců, kteří se zúčastní stávky (pro účely výpočtu mzdy),
- stávkující zaměstnanci nesmí nad nezbytnou míru omezovat práva ostatních osob vč. zaměstnavatele, tj. nesmí např.:
– donucovat ostatní zaměstnance k účasti na stávce,
– bránit zaměstnancům, kteří chtějí pracovat, v přístupu na pracoviště, ve výkonu práce a v odchodu z pracoviště,
– poškozovat či zneužívat majetek zaměstnavatele,
- organizátor stávky informuje subjekty, které informoval o vyhlášení stávky (zejm. zaměstnavatel, stávkující i nestávkující zaměstnanci, média), o jejím ukončení.
Stávka vedená mimo rámec sporů o uzavření kolektivní smlouvy nemá právními předpisy stanovená žádná pevná pravidla. Přijetí příslušné právní úpravy, která by obdobně jako pro stávku při kolektivním vyjednávání stanovila limity práva na stávku vedenou mimo kolektivní vyjednávání, by beze sporu práva a povinnosti odborů, zaměstnanců i zaměstnavatele vyjasnilo. Do doby, než příslušný zákon vznikne, bohužel nezbude, než se spoléhat na výklad judikaturou založené povinnosti stávkujících odborových organizací a zaměstnanců šetřit během stávky práva ostatních osob včetně zaměstnavatele.
Závěrem dopisu předseda ZO SOSaD BUS uvádí: „Po seznámení se spisem upozorňuji na nekompetentnost Mgr. Seidla, který Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí v omyl nepravdivými informacemi o kolektivním vyjednávání. Mgr. Seidel ve skutečnosti zastupuje více firem holdingu BusLine, které mají vliv na pracovněprávní podmínky zaměstnanců BusLine KHK s.r.o. Jde i o BusLine Support s.r.o., Overline Fleet s.r.o. . Jak lze vyčíst z úředních listin, plná moc advokátovi od jenom jednoho jednatele holdingu Busline je neplatná, protože veškerá rozhodnutí BusLine musí podepisovat oba jednatelé ve shodě. Tudíž BusLine není u MPSV zastoupen a veškerá jeho vyjádření bez podpisu obou jednatelů jsou neplatná. Vyjádření Mgr. Seidela jsou v rozporu i ohledně vnitřního předpisu, který nenahrazuje předchozí kolektivní smlouvu ani zčásti a co do výhod pro zaměstnance zůstal kvalitativně i kvantitativní hluboko pod ní. Obě odborové organizace nesouhlasily s jeho textem a zaměstnavateli to sdělily. Není pravda, že se k tomu nikdo nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel jednání o kolektivní smlouvě dále prokazatelně maří, přestože uvádí opak, úloha zprostředkovatele jednání o kolektivní smlouvě se jeví nezbytnou.„
Jindřich Berounský, vedoucí analytického týmu SOSaD
