Nad odvoláním šéfa Českých drah, aneb demokracie je to, co se mi hodí do krámu.
Národ železničářský, který byl posledních několik let poněkud apatický a ovládán jedinou myšlenkou – jak nepřijít o zaměstnání, nyní diskutuje a zejména se asi i usmívá. Pan ing. Petr Žaluda byl odvolán z pozic předsedy představenstva a generálního ředitele Českých drah, státní a.s. a zaměstnanci ČD, jak se zdá, svého šéfa nijak nelitují. Nejde náhodou o postoj poněkud cynický? Nejde náhodou o dokonanou pomstu našeho nového pana ministra, kterou jenom „odskákal“ vynikající manažér z pojišťovny, který České dráhy alespoň z části postavil na nohy?
Zdá se, že převážná většina zaměstnanců, soudě alespoň podle diskuse na „Všetatském fóru“ ZO OSŽ Všetaty (podívejte se, vážení čtenáři sami, co se tam píše) a dle zaměstnaneckých diskusí na chodbách MD a GŘ ČD, uznává, že odvolání „nejvyššího pana železničáře“ je krok správným směrem. Dostalo se mi k sluchu i zcela nepokryté jásání nad tímto faktem, zejména zřejmě od těch, kteří byli již od nástupu pana Žaludy shledáváni jako nadbyteční, přestože často šlo o zkušené železniční odborníky všeho druhu.
Tito vedoucí a další zaměstnanci se již od roku 2008 stále častěji ocitali na pracáku nebo méně často i v pozicích řadových zaměstnanců mnohdy sotva desítku let před důchodem jenom proto, že na svých postech byli nahrazováni odborníky, jmenovanými právě Žaludou, nad jejichž kvalifikací kroutil hlavou kdekdo, ba dokonce zněly i hlasy o jakési ekonomické propojenosti stejnorodě orientovaných kamarádů. Připomeňme si, že na tenký led v tomto smyslu se dostal tehdejší předseda SOSaD ing. Jaromír Dušek tím, že myšlenku o kamarádech pana Žaludy, zaujímající vrcholné funkce u ČD parafrázoval svojí poznámkou o padající tužce na chodbě GŘ ČD, pro kterou se bojí sehnout, která vyvolala řadu souhlasných i nesouhlasných reakcí tisku. Zejména pravicový tisk bouřil a obviňoval Duška z homofobie, ale málokdo v této kouřové cloně komentářů, překrucujících až ad absurdum podstatu, postřehl jeho kritiku poměrů v obsazování vedoucích pozic. Věc měla i humornou stránku, když na sekr. SOSaD bylo doručeno několik desítek ostře ořezaných tužek, aby se pan Dušek nemusel ohýbat.
Samozřejmě, že podle stávající právní úpravy nelze nikoho vyhodit jen proto, že zaměstnavatel chce obsadit něčí (zejména vedoucí)pozici někým jiným. Oblíbenou fintou v takovém případě je schválit organizační změnu, jejímž důsledkem je nadbytečnost zaměstnance, který přeci dostane odstupné, tak jaképak cavyky a ohledy. Osobně se domnívám, že ve struktuře generálního ředitelství ČD byla v době vlády pana Žaludy provedena řada organizačních změn, jejichž důsledkem byla i výměna vedoucích zaměstnanců za jiné, o jejichž kvalifikaci k řízení železničního podniku lze mít přinejmenším pochybnosti. Kromě toho ekonomický přínos takových změn považuji za naprosto nezřetelný.
Pamatuji se na lidi, postižené těmito zaručeně potřebnými změnami, kteří často plakali u mne v kanceláři a nechápali, jak se jim to mohlo stát, vždyť přeci pro železnici a jejich České dráhy i dýchali a měli je raději, než své manželky a milenky. Já zase nechápal, proč nejdou plakat na OSŽ, jejichž byli v některých případech zřejmě členy, anebo proč nejdou za svými zástupci v Dozorčí radě Českých drah, která má přeci právo (mimo jiné) kontrolovat ekonomické přínosy takových organizačních změn a být o zamýšlených změnách včas informována i s očekávanými dopady do zaměstnanosti, případně dokonce v některých případech k nim dávat předchozí souhlas. Koneckonců obdobnou možnost má i největší odborová organizace, která zastupuje (ze zákona má zastupovat) i odborově neorganizované zaměstnance, pokud ti si ke svému zastoupení v pracovněprávních záležitostech nezvolí jinou odborovou organizaci. Ale zpět k tématu.
Při absenci nebo nefunkčnosti takových iniciativních a kontrolních mechanismů nezbývalo postiženým zaměstnancům nic jiného, než psát panu Žaludovi tklivé dopisy, aby připomněli své zkušenosti i zásluhy při aktivním prosazování předchozích změn, jimiž ale byl postižen někdo jiný. Dočkali se, stejně jako ti předchozí, jediné odpovědi. Tou bylo mlčení a dříve potřebným, nyní nadbytečným zaměstnancům nezbylo nic jiného, než se postavit do fronty na pracáku bez velké šance na další uplatnění na trhu práce.
V prizmatu takových osudů mi připadá, že oficiálně publikovaný názor představitelů OSŽ (a současně zástupců zaměstnanců v dozorčí radě Českých drah) k odvolání Žaludy je jako bolavý prst, který ční proti názorům ostatním. Nepochybně i vedení OSŽ má právo na názor, resp. jej mají i „zástupci zaměstnanců za OSŽ,“ jak se v uvedeném prohlášení k odvolání pana Žaludy nazvali členové DR ČD pánové Pejša, Vokoun a Leitgeb.
Těm nyní navíc připadá, že ing. Žaluda byl odvolán v rozporu s demokratickými principy. V jejich prohlášení se uvádí, že „zásadně nesouhlasí se způsobem odvolání představenstva ČD, a.s. a uváděnými důvody, které vedly k tomuto odvolání“. Ovšem naši zástupci v DR ČD se s tím nespokojili a perlili dál. Sdělili tamtéž, že je i pohoršují „kroky, vedoucí k odvolání“ (ing. Žaludy) a které dle nich byly „velmi nedůstojné v demokratické společnosti“.
Především mi na uvedeném stanovisku vadí, že tito pánové, kteří sedí v DR ČD, uvádějí, že tam jsou za OSŽ. To pochopitelně není pravda. Byli zvoleni za zaměstnance ČD, a.s. těmito zaměstnanci a OSŽ s tím nemá co dělat, kromě toho, že každá odborová organizace má (také) právo navrhovat zaměstnance do těchto voleb, kteří jsou ovšem voleni za zaměstnance (nikoliv za ty které odbory) protože obchodní zákoník striktně hovoří o volbě zástupců zaměstnanců z jejich řad.
I když je to velký rozdíl, za koho jmenovaní pánové vlastně jednají a mluví, když zájmy OSŽ nutně mohou být rozdílné od zájmů zaměstnanců ČD, přeci jen je třeba konstatovat, že pokud veřejně jako zástupci zaměstnanců v DR ČD v průběhu svého pětiletého funkčního období pozvedli své hlasy za prosazení svých názorů, tak je to již nejméně podruhé, ovšem v obou případech vždy k zachování postu ing. Žaludy proti návrhům na jeho odvolání. Určitě si přitom názory zaměstnanců zjišťovali (?), aby jejich jménem takto promluvili, a vždy se tak odlišili od názoru ostatních členů DR, kteří hájí (mají hájit) pozice zakladatele, tedy našeho státu.
Jenom nerozumím, jak tímto způsobem uvedení pánové zájmy zaměstnanců hájí. Zřejmě stejně tak, jak je v minulosti chránili před možná i nesmyslnými a hlavně neprůhlednými organizačními změnami a před neoprávněným propouštěním, proč schválili nákupy údajně předražených a zcela jistě nekvalitních Regionov a městských slonů, proč dosadili do představenstva pana Romana Bočka, kvalifikovaného odborníka ze zemědělství (nyní ve vyšetřovací vazbě) – a zdá se, že bychom mohli takto pokračovat.
Nevím také, jaké demokratické principy byly podle názoru jmenovaných pánů porušeny. DR rozhoduje ve sboru většinou přítomných svých členů a členové představenstva jsou (mohou být) k jednání DR pouze přizváni, pokud se tak DR rozhodne. Naši „představitelé OSŽ“ mají demokratické principy určitě hluboko zakódovány ve svých myslích a neochvějně je vždy hájí. Svého někdejšího předsedu Jaromíra Duška pomáhali ti samí naši zástupci, coby vedoucí funkcionáři OSŽ někdy v roce 2007 také odvolat v duchu těchto principů. Počkali si, až Dušek odjede do Řecka, zamkli mu kancelář a vypnuli mu mobil. Za jeho nepřítomnosti mu pozastavili a znemožnili výkon funkce a rozhlásili to celému národu, aniž mu dali prostor k vyjádření. Zdá se, že demokratické principy u těchto lidí fungují pouze tehdy, když se to jim hodí do krámu.
Dozorčí rada Českých drah, a. s. (DR) je univerzálním kontrolním orgánem. Zástupci zaměstnanců v DR (stejně tak jako ostatní členové DR) by určitě měli zkoumat a kontrolovat uskutečňování podnikatelské činnosti (jak říká obchodní zákoník) tím prismatem, aby se ČD, coby fakticky státnímu podniku neděly zbytečné újmy majetkové i lidské a nekonaly se nesmyslné nebo diskusní kroky, zvláště pak ty, které mají dopad do hospodaření, což jsou prakticky všechny. Členové DR volení za zaměstnance, by jim navíc měli umět vysvětlit své postoje a také to pravidelně dělat. Zejména ovšem by měli být takovými odborníky z oblasti práva, ekonomiky, organizace práce nebo alespoň z oblasti techniky a technologie, aby dokázali postřehnout, zda se rozhodování a hospodaření Českých drah ubírá správným směrem, tedy k hospodaření efektivnímu. Nezdá se mi, že by stávající zástupci nějakou kvalifikaci měli; rozhodně jsem nezaznamenal žádné odchylné názory nebo postoje od rozhodování představenstva ČD. To je ovšem vina i voličů, tedy zaměstnanců Českých drah, kteří faktickým nezájmem o to, koho volí, si zadělali na budoucí problémy, které ostře souvisejí s jejich existencí a zaměstnáním.
Aby nedošlo k omylu. Vůbec zde nebrojím proti zástupcům zaměstnanců v dozorčí radě ČD navrhovaných odborovými centrálami. Dokonce si myslím, že z takových návrhů mohou povstat „neoblomní kontroloři“ hospodaření a rozhodování vedení ČD, kteří jsou i mnohdy znalí problematiky a jsou, či by měli být neúplatní. Brojím proti tomu, aby jedinou činností zástupců zaměstnanců, o níž je vůbec něco známo, bylo hájení zájmu vrcholného vedení firmy. Je třeba přitom připomenout, že i poměrně pěkná odměna, kterou členové DR dostávají za svou činnost, není za loajalitu. Ta je ze zákona a za riziko, protože i členové DR odpovídají za svá rozhodování celým svým majetkem. Jen se ještě nenašel nikdo, kdo by po nich ten majetek za případné vadné rozhodování požadoval. Nebo že by žádná rozhodnutí, která způsobila škodu Českým drahám (např. zmenšením majetku proti očekávání), neexistovala?
JUDr. Jiří Rokos
Autor upozorňuje všechny čtenáře, že i v tomto článku (tak jak to v komentářích bývá) vyjadřuje pouze své osobní názory, které nemusejí být v souladu s názory vydavatele, tedy SOSaD. Autor se domnívá, že taková vyjádření jsou obvyklá a demokratická. Každý má také možnost se k jakémukoliv článku v rubrice „Komentáře“ vyjádřit prostřednictvím redaktora těchto stránek (v tiskovém zákoně se to jmenuje „právo na odpověď“).
