Podle EuroZpráv ze dne 13.11.2013 (viz odkaz) nevylučují železničáři stávku. A může za to (podle autora článku) i očekávané zrušení možnosti bezplatného použití záchodů zaměstnanci, zejména strojvedoucími, na nádražích – říká v nadsázce autor článku, když seznamuje čtenáře s principy návrhů kolektivních smluv (KS) na rok 2014, které předkládají obě železniční akciovky, tedy České dráhy i ČD Cargo svým odborovým partnerům.
Autor výše citované zprávy sice přiznává, že při posuzování návrhů kolektivních smluv na rok 2014 existují mezi odboráři, zástupci zaměstnanců na straně jedné a zaměstnavateli na straně druhé neshody i ohledně dalších návrhů kolektivních smluv obou akciovek, jako je zrušení týdne dovolené navíc, zvýšení fondu pracovní doby u nepřetržitého provozu, likvidace příspěvků na penzijní a kapitálové připojištění, snížení ceny přesčasové práce, ale „hajzlíkové“ téma, jak se zdá, je čtenářsky vděčné, zvláště když se představitel Federace strojvůdců údajně nechal slyšet, že ve vztahu k návrhu KS u ČD Cargo je stávka v lednu či v únoru téměř na spadnutí.
Už v románu Osudy dobrého vojáka Švejka vyzdvihují vojenští páni důležitost latrín na spokojenost vojska a tvrdí, že na latrínách stojí celé Rakousko – Uhersko. To určitě představitelé ČD Cargo nevědí, jinak by se poučili z osudu této monarchie, který mohou následovat dříve, než si kdo dokáže vůbec představit. Sice nevím, kam chodí strojvůdci v noci, kdy veřejná nádražní WC jsou převážně zavřená, ale tento problém podle mého názoru je zřejmě rychle řešitelný, i kdyby tyto jejich prokázané výdaje měly firmy mašinfýrům proplácet dle skutečnosti nebo v rámci paušálu. Zdánlivě úsměvný problém, uchopený autorem článku v určité nadsázce, přestane být legráckou, když není kam jít na WC a je to potřeba. Nerozumím takové snaze po úsporách, nerozumím tomuto křečovitému hledání úspor ani v otázkách dalších návrhů zaměstnavatelů na KS na rok 2014, zejména pokud jde o navyšování fondu pracovní doby a zrušení týdne dovolené navíc.
Mnohokrát jsme v minulosti při projednávání organizačních změn i úsporných návrhů všeho druhu žádali zaměstnavatele o vyčíslení očekávaných úspor, které měla taková opatření přinést. Nikdy jsme se žádných čísel, ilustrujících, jak se budeme mít při přijetí toho kterého opatření lépe a radostněji, nedočkali, ale sveřeposti při jejich prosazování jsme se dočkali vždy. Následkem byl takřka vždy nárůst nákladů, zejména mzdových pro management a nic moc v oblastech nárůstu tržeb.
Proč se tedy v návrzích KS na příští rok navrhují úspory, které zhoršují, až likvidují schopnost zaměstnance pracovat a odvádět řádný výkon práce? Najmu-li si pracovní sílu a neumožním-li její regeneraci, nastoluji podmínky kapitalismu 18 – 19. století. Jako by nestačilo, jakého věku se dožívají zaměstnanci, kteří celý život hákovali v nepřetržitých provozech. Řekněte sami, kolik znáte nádražáků z nepřetržitých provozů, kteří by se dožili třeba 70 let!
Radikální snižování počtu zaměstnanců i pod stavy, které znamenají bezpečnou práci a regeneraci pracovní síly, vždy představují i narůstající obrovské nároky na státní rozpočet. Pravicové vlády, které svými „úspornými opatřeními“ podryly jakoukoliv schopnost firem produkovat i občanů nakupovat, se strašně divily, jak jim stoupají náklady na důchody, když předtím donutily řadu občanů, kteří se tím pádem nemohli uplatnit na trhu práce, odejít do předčasného almužnového důchodu nebo se registrovat na úřadu práce, když tyto postupy nehorázně zatížily státní pokladnu a způsobily zbídačování zaměstnanců.
Není tedy divu, že se hovoří o stávce, bez ohledu na názor pana ministra dopravy „To, co provádějí železniční odboráři, není nic jiného než populistický nátlak a snaha zakrýt svou spoluvinu na stávající situaci českých drah,“ říká ministr dopravy Zdeněk Žák v citovaném článku.
Při známé schopnosti novinářů říkat pravdu jaksi upravenou do čtivosti a senzací, berme výrok s rezervou. Nicméně by stálo za vysvětlení, čeho hrozného se to ti odboráři v očích pana ministra dopustili. Oni zřejmě způsobili, že bývalí představitelé obou železničních podniků neuváženě investovali do předražených vozidel, podepisovali směnky zajišťující úvěry, které byly vzápětí probenděné v provozních nákladech a lemované neschopností řádně hospodařit, kteří vyráběli modely řízení přinášející pouze chaos, vysoké náklady a teplá místa pro vyvolené.
Všichni víme, že i kdyby se odboráři chtěli podílet na řízení nebo kontrole hospodaření, že jim to vlastníci firem neumožní. V dozorčích radách tvoří zástupci zaměstnanců pouze třetinu členů a od 1.1.2014 už ani to ne. Reálná mzda železničářů neroste už poměrně dlouho, přestože se představitelé obou „železničních“ akciovek předháněli ve vyjádření, jaké že mají v každém roce báječné (a kladné) výsledky hospodaření. Tak nevím, co ti odboráři podle pana ministra zavinili. Zřejmě pouze to, že nešli do stávky již nejméně předloni a nechali se ukolébat např. obecným názorem představitelů ČMKOS, že čas ke stávce ještě nedozrál. U těchto vůdců takový čas nenastane bohužel nikdy, protože by se ukázalo, jak tito vůdcové (ne)jsou schopní praktické akce.
Pan ministr se tak svými výroky (pokud tak byly řečeny) zařadil důstojně po bok svých předchůdců, kteří vždy hodně řečnili a nikdy problematice nerozuměli. Jedinou jejich kvalifikací byla příslušnost k ODS. Po léta to stačilo a názory zaměstnanců, ani odborářů je nezajímaly, pokud ti ovšem nestávkovali. Potom naši mocní tlačili na naše zaručeně nezávislé soudy, jak mají rozhodnout a stávku překazit. Poslední předběžné opatření z minulého roku ke stávce je toho důkazem. Větší paskvil už dlouho nikdo nevyplodil.
A stejné je to i s výše uvedenými návrhy a názory našich železničářských představitelů. Nikdo by se nedivil, pokud by odboráři za těchto okolností chtěli přišít hrubou záplatu stávky na hrubý pytel nanicovatých a nikoliv podstatných úspor za každou cenu, kterými zaměstnavatelé možná i dávají najevo, jak málo si svých zaměstnanců považují.
Jiří Rokos, člen GR SOSaD
Odkazuji na článek http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/81625-zeleznicari-chystaji-stavku-podivejte-se-na-duvod/
