Informace z porady vedoucích představitelů ČD Cargo, a.s. s představiteli (zástupci) odborových centrál působících u ČD Cargo, a.s. konaná dne 31.1.2013
________________________________________________________________________
Vážení kolegové,
dne 31.1.2013 se uskutečnila další plánovaná porada vedoucích představitelů ČD Cargo, a.s.(v textu též ČDC) s představiteli odborových centrál, působících na železnici. Udělal jsem si několik poznámek, o které se chci s Vámi podělit. Své vlastní interní vsuvky a úvahy jsem si také poznamenal –
a pokud je o ně zájem, jsou uvedeny kurzívou. Je třeba dodat, že naši členové – zaměstnanci Carga obdrželi informaci podrobnější.
Za ČD Cargo byl jednání přítomen předseda představenstva této firmy pan ing. Petr Žaluda, jemu podřízení odborní ředitelé, kteří působí na úseku provozu, obchodu a financování, ředitel odboru lidských zdrojů, který jednání moderoval a jejich další spolupracovníci;
za odborové centrály (OC) byli přítomni představitelé většiny odborových svazů, resp. jejich orgánů, působících u ČD Cargo, a.s., za nás zastupující předseda FV pan Milan Mikeš a má maličkost, coby i člen tohoto FV. Některé malé svazy neměly na tomto jednání své zastoupení,ačkoliv by měly zejména zde zastupovat své ovečky a hned v jeho úvodu se řešila otázka jejich zájmu, případně omluvy za neúčast. Bližší bude určitě v oficiálním zápisu, který zajišťuje strana zaměstnavatele ČDC a k dotazu to můžeme upřesnit. Koneckonců je to vnitřní věc vztahu členů a funkcionářů takové odborové organizace, tedy nakolik mají zájem a chuť informovat své členy a jednat o nich s vedením společnosti.
S ohledem na předcházejícím jednání zástupců zaměstnavatelů (podnikajících v železniční a silniční dopravě), jejich profesionálních a zájmových svazů a odborových centrál s ministrem dopravy dne 29.1.2013 (tzv.Malá tripartita), kde byl předložený materiál ČDC nazvaný „Postup restrukturalizace společnosti ČD Cargo, a.s. v letech 2013 -2017,“ zpracovaný ve třech variantách, byl o toto jednání značný zájem a program byl i poněkud vybočující z obvyklých měsíčních „brífinků“, resp. setkávání jednotlivých OC s představiteli ČD Cargo.
V úvodu jednání vystoupil pan ing. Žaluda (předseda představenstva), který konstatoval, že očekávaný HV společnosti za rok 2012 je v řádu cca – 2 mld. Kč (tedy jde o ztrátu v této výši), ale výsledek HV provozní (tedy za vlastní provozní, resp. hospodářskou činnost) se očekává v úrovni cca – 300 mil. Kč, což není dle něj nikterak katastrofální, protože ČDC má současně v důsledku celého HV vytvořeny položky na restrukturalizaci (to je ten „ministerský“ materiál), která se během jejího provádění dotkne pochopitelně všech nákladových i výkonových parametrů firmy. Včetně mezd a zaměstnanců– dodávám já.
Společnost může plnit podmínky svého vlastního restrukturalizačního záměru, zejména v té nejméně bolestivé etapě, pokud bude mít slevu na poplatcích z dopravní cesty (snížení poplatky za dopr. cestu) nikoliv snad jako komerční slevu, ale logickou, vyplývající z celého rámce harmonizace nákladů v rámci politiky státu na jednotlivé druhy doprav, když, jak je známo, kamiony poplatek za dopravní cestu neplatí a mýtné ve stávajícím rozsahu není výraznou vyrovnávací položkou harmonizace.
Takové rozhodnutí státu (o korekci poplatků za dopravní cestu) se sice promítne jako výhoda pro ČDC, ale musí je stát dát fakticky jako úlevu z tržeb přímo SŽDC – příjemci poplatků.
Restrukturalizace ČD Carga předpokládá posoudit (a změnit) řadu položek nákladových i výkonových souběžně a je zpracována ve třech variantách. Zatím se předpokládá, že je možné se pohybovat v první nejmírnější a možná i nejméně bolestivé variantě (mj. i co do zaměstnanosti) při ingerenci státu a možná i ve světle změny postoje bank vůči ČDC, která se může dostavit ve vazbě na stejný státní impuls. Podle očekávání ČDC sníží své mzdové náklady v důsledku odchodu cca 650 zaměstnanců letos, což je záměr již s odbory (před)projednaný, resp. spíše signalizovaný k projednání. Pokud by měl být z této varianty efekt, dostaví se spíš později – teď odchody bude provázet odstupné, které náklady zvýší – je otázka o kolik, protože ČDC si na to již vytvořilo nákladovou položku, která jim už užrala právě z hosp. výsledku roku minulého (má pozn.).
Stejně tak je nezbytné posoudit (a již se posuzuje) nákladovost a využití správkárenských kapacit, pronájmy a prodeje lokomotiv a převážně šrotaci vozů a snad se ukončí i stávající pronájmy vozů a opravy lokomotiv externími dodavateli, které se (možná už konečně) považují za nevýhodné. Je ovšem otázkou, jak končit smlouvy mimořádnými způsoby – (myslím, že na to vše bylo již poukazováno vícekrát, ale dříve podle mého názoru bez náležitého důrazu – pozn. zpracovatele).
Fakticky na úspoře nákladů v jednotlivých segmentech činnosti ČDC a na zájmu státu o vytvoření podmínek v této oblasti bude i záviset i rozhodnutí o budoucí přepravě kusových zásilek, kde ČDC tuto činnost zajišťuje jako „národní dopravce“ fakticky v zájmu státu, když ostatní dopravci přepravují ucelené vlaky, což jsou jednoznačné zdroje ziskovosti, byť i zde rentabilita výkonů klesá nejen konkurencí, ale i (např.) v důsledku dnes již nesmyslně přísných předpisů na opravu vozby (dle názoru ČDC), kterými se soukromí dopravci neřídí a drážní úřad to (zřejmě) neřeší. Tyto předpisy zatěžují ČD Cargo s dopady do (zbytných) nákladů. Bude proto třeba v nejbližší době revidovat staré technické předpisy, dosud vázáné převážně na periodicitu času, místo km proběhu.
ČDC se podle jeho managementu daří i na úseku dálkových přeprav, kde společnost získala atraktivní přepravy a pokračuje v ofenzivě i ve vztahu k zahraničí.
I ve světle těchto aktiv a úspěchů bude zřejmě považováno za velmi dobrý výsledek hosp. (účetní HV), bude-li se pohybovat na konci roku 2013 kolem nuly a to ještě za podmínky, že zafungují současně všechna ta opatření, přijatá v té nejmírnější etapě restrukturalizace.
Pokud by se očekávané podmínky (nákladové i výnosové) měly v tomto roce, případně v následujících letech změnit (zhoršit), bude muset společnost reagovat zpřísněním své nákladové kapitoly podnikatelského plánu, což může vést k dalšímu propouštění a samozřejmě i k dalšímu omezení aktiv. To řeší jiné varianty restrukturalizačního záměru.
V dalším bloku informovali jednotliví ředitelé o stavu svých úseků.
Není mi moc jasné, jaký tlak a důraz bude vyvíjen na stát (pokud lze na stát vůbec nějak tlačit), aby svými nepřímými nástroji (jiné v liberalizovaném hospodářství ani použít nelze – a je to skoro škoda) podpořil efektivitu Carga a také bude záležet jak moc a s jakou ochotou a rychlostí půjde ČDC za svými úsporami a obchodními aktivitami a to současně. Dosud se o žádné výrazné rychlosti nedá podle mého názoru hovořit.
A poznámka na závěr: Často se odborářům (a tím nemyslím pouze v Cargu) otlouká o nos otázka: Tak co chcete, odboráři, udržet zaměstnanost nebo vyšší mzdy? Myslím, že jde o otázku pro prosťáčky. Neznám podnikatele, žijícího (který žije včetně svých zaměstnanců) ze zisku,čili z rozdílu mezi tržbami a náklady (nepřesně, ale výstižně řečeno), aby držel uměle vysokou zaměstnanost a tím si zvyšoval náklady na úkor tržeb a tím pádem i zisku. To je jen takový strašák na odbory, aby nechtěli nárůst mez pro zaměstnance, přestože ti se svou prací podílejí na prosperitě (ziskovosti) podniku, ale ve výsledku se jejich cena práce snižuje o chyby v řízení firmy, které generují vysoké náklady, o malou schopnost sehnat tržby (výkony) ve stále obtížnější konkurenci a v neposlední řadě o neochotu zaměstnavatelů bez nátlaku (z již vyinkasované) ceny práce něco pustit do mezd. Vždy jde o kombinaci využití racionálního počtu zaměstnanců a tržeb. Nikdo se zaměstnanců by se určitě nezlobil, kdyby měl jistotu zaměstnání danou tím, že bude sice řádně časově využit, ale bude vědět, že ta „jeho“ firma funguje. Nikdo nemá zájem se válet na kavalci a bát se, kdy bude propuštěn. Je nepochybné, že zaměstnanci mají být v práci co nejvíce využiti a opak přináší jen problémy a vede k poměrně dramatickému a nakonec málo plánovitému propouštění, mnohdy na úkor pečlivé a racionální nejen úvahy, ale i průkazů o té které efektivitě. Ta nahodilost a „hašení požárů“, tedy propouštění až když se objeví díry v tržbách, by nyní mohla být v ČD Cargo konečně minulostí.
Možná by se mělo ještě dodat, že tak liberalizované podmínky železniční osobní i nákladní dopravy, jako jsou u nás, se jen tak v Evropě nevidí, chybí úloha státu jako regulátora trhu v této oblasti, atd. Sledoval jsem a připomínkoval (marně) v rámci připomínkového řízení ČMKOS promítání evropských norem do našeho právního řádu v oblasti železniční dopravy a byl jsem udiven z toho, jak málo se toho do našich právních norem převzalo z těch evropských k ochraně trhu, dopravců a hlavně zaměstnanců. To všechno evropská legislativa obsahuje, ta naše ovšem je poněkud odchylná. Stát, který bezdůvodně zhoršuje podmínky lidí – svých občanů, aniž musí, nějak přestává být i mým státem, takže základní heslo „Stát jsme my“, které ve Francii zbouralo monarchii a stalo se synonymem všech ústav evropských demokratických států, se u nás mění na heslo „Stát jsou oni“, a my jenom přihlížíme. Vám se to líbí, milí čtenáři? JUDr. Jiří Rokos – SOSaD.
